Rubrika: Články

Pověsím sem jeden obrázek (dva obrázky) (tedy nakonec tři obrázky) z mých cest po vlasti.

Uhodli by snad jen někteří jihočechové, jde o Besednický potok z krajiny vltavínů.

Uznejte – není to nádhera a to teprve, jak by si s tématem poradili opravdoví fotografové!

Je to docela jiná voda než třeba mladá Orlice v krajině Orlického Záhoří, tu nabídnu večer.

A nebo ne, já ji ještě najdu, když má republika ten svátek.

Zatímco Besednický potok má vodu třpytivou a ty drahé šutry tam úplně vidíte, Orlice z podloží louhuje bahenní soli. Je kávová, ale i ona průhledná!

Třetí podobenka je odtud nedaleko a tím se ukotvuji v krajině domova.

Indicií mnoho nemáte k rozpoznání. K bakovské Jizeře sem z krajiny Českého ráje stéká Kněžmostka (na snímku vpravo).

Ani Jizera na tom není nejhůř. Voda špinavá není a lidé se v ní stále koupou. Kněžmostka už je na tom o něco hůř, ale strašné to ještě není. Smutnější je tím, že je vydlážděná socialistickou pitomostí a tedy polomrtvá.

Přesně. Kněžmostský kovaný betlém je ode dneška nainstalován znovu v Betlémské kapli a čeká na vernisáž.

Jsme samozřejmě rádi, že se těší pozornosti, jen instalace byla nyní docela náročná. Autor výstavy držel vizi, že by výjev mohl být v písku. Zajímavé pojetí a s výsledkem je spokojenost. Uvidíme, co lidi.

Na vernisáž nejedeme, ale pokud bych mohl doporučit, načasujte si návštěvu tak, abyste zažili přednášku Jirky Waldhausera. Budete mít konec roku, jaký nezapomenete. Znám ho dobře, Kelty objevil i u nás na zahradě, téma ovládá. Hlavně je propagátor ještě zapálenější, než jsem pro slavíky já. Je potřeba ho zažít. V momentě nebudete vědět, jestli jste součástí pohanských rituálů, nebo ještě stojíte v kapli.

V plánu má znovu odvysílat reportáž Dvojka ČRo, nebude to hned zkraje. Musíte si to ohlídat, loni se i o našem díle vyjadřovali pochvalně. A letos je nachystáno ještě líp. Keltské slunce bude zavěšeno nedaleko, vše označeno, takže se nespletete.

Snad to tam nikdo nerozkrade.

Jak jsem to ve chvilce pauzy (instaloval Tom) prošel, půjde znovu vůkol o naprosté neskutečno.

Tyto výstavy nejen že jsou nejlepší v Praze, září prý široko daleko. To neřekli pořadatelé ani rozhlas, dokonce ani já ne. To říkají jiní, rozhled opravdu mající.

Prostředí sklepa Betlémské kaple je pro záměr velmi příhodné. My ale příští rok už musíme jinam.

Dvě fotky z instalace

(Kdo čeká výraznější zmínku o slavících, tady je v popředí obrázku ptáčník s klecí a bohužel s uvězněným králem pěvců.

Vyběhněte pod oblohu, je jasná.
Superúplněk v akci! Ne jako ve slevě, ale skvostně přítomen! Objevuje se vzácně, nadpis vám říká, kdy jej uvidíte znovu. Já už asi těžko. I kdybych tudy chodil, tak daleko už nedohlédnu. Takže dnes tedy „o všechno!“. Prý před osmašedesáti lety byl nahoře podobný. To jsem tu nebyl, tak nemohu sloužit svědectvím.

Je to stejně síla,co?

Kdo máte rád dálkové pohledy, umíte se zasnít – je to vaše!

Zítra už jen tady na blogu.

Pivo ať vám odteď nosí před hospodu, nechoďte do postelí, buďte blaženi.

Je třináctého a pod Hrádek i do naší zahrady nakročil mráz.

Ne ledajaký, docela pořádný a teď se budou dít věci!

Než odejdu do kovárny a zatopím k práci, projdu zahradu. Ani bych nemusel, vím, co se tam bude dít. Listí, které si myslelo, že snad vydrží viset roky prohrálo a opadne taky. Kdepak, Příroda a příroda, to je kamenný řád!

Berou si ty chvíle ze mne hodně, ale i tak – co moderátor krajiny, vydržet musím. I pro ten sníh, o kterém bláznivci tvrdí, že letos napadá hodně. Oj, tak jako za dětství určitě ne! Ale ať přijde. A s jarním táním, ať přijde síla, na kterou vzpomínám. Příroda startující. Nabírající pro neskutečný veletoč jara. I toho slavičího!

Mějte vážení návštěvníci hezkou neděli, pokud možno. Zatopte v krbu a ohni věnujte pár klidných chvil.

A kdo přijde večer sem znovu, pověsím pozornost. Keltské slunce.

Je pro chlapy do pražské Betlémské kaple, už makají (někde byste na jejich stránce našli momentky jak jsou v pohybu).

Ta jejich výstava zas bude něco!

Náš betlém si vyžádali zas, chtějí ho tam mít, tak jsme plány s vystavením jinde museli překopat. Po domluvě a slibech, samozřejmě. Chtějí ho letos bez podložky. Prý figury usadí jinak do prostoru. No, to jsem tedy zvědavý. Ale věřím jim.

Já vím, že je brzy. Ale kdo v zimě budete v Praze, zajděte tam a nálada pro chvíle svátků vás možná do března neopustí.

…

Tak si myslím, že to, co ráno vyšlo nad Hrádkem, jsem vyfotil líp. Ale je to tím, že teď už je dole šero, bleskem se mi to nelíbí, tak jen pro představu. Má asi třičtvrti metru.

Pan kolega L.Ševčík z Unhoště mi poslal tuto krásu na papíře a já mu hned zkraje poděkuji. Děkuji Vám.

Vlastivědné sborníky školního okresu Slánského z let první republiky.

Článek vyšel v září 1930.

Měl bych asi vysvětlit nadpis.

Vždycky mne potěší, když někomu stojím za to, aby mi se slavíky v jakékoliv podobě udělal radost. Děkuji mnohokrát milý kolego.

Dále mne potěší, když materiál je posazený přímo do konkrétního místa.

A do třetice – když je uvěřitelný, což tady ano.

Přečtěte si pojednání o slavíkovi a taky redakční výzvu na konci. A zájem lidí o událost i odsouzení kluků za zlomyslnost.

Je to moc hezké čtení a musím říct, že taková shromažďuji. Už jste někteří poslali mnohé a všem jsem vděčný. Shromažďuji všechno, jistě že ne zlaté slavíky, ty nechám těm, co si je vyzpívali. Z těch pak nejvíce, pokud byste to chtěli vědět, to přeji Anetě Langerové. Je pořád stejná, příznivě stejná. A skromná.

Mám taky pár „zlatých slavíků“, už jsem o tom někde v humorném vystoupení mluvil, jak jou mi zlatými také.

Nechám vás to spíše pročíst, snad kdybyste potřebovali doptat se, doptejte se. Rád vám vše vyjasním.

A přidám ještě jednu minulost, tentokrát jsem ji objevil v našem domácím archívu.

Host do domu je pořad Českého rozhlasu, Jan Křelina byl moderátorem snů a slavíci to všechno zařídili.

Rok 07, strašná časová vzdálenost!

A nejkrásnější ohlas na ten pořad přišel z Hradce Králové. Pak jsem za něj samozřejmě nechal paní Hovorkové zahrát.

To mne dojalo. Víme tak, kdy slavíci již v místě zpívali a to jsou informace, které nikdy nemusely přijít. Mám pocit, že tohle je právě to ovoce mého trošku netradičního šíření povědomosti o cílovém druhu, pak ale s přímým efektem pro vědu.

::: Když se vám budou tato témata líbit, mohu v archivu lovit častěji. Rodina mi vede archiv a materiálů je dost.

V případě těchto dvou textů je rokem opravdu sedmý nového století. Zajímavý tím, že byl pětadvacátým pro moji specializaci. No a kdo vidíte za roh, tedy za rok, tak sedmička už přichází znovu. No a to znamená, že výzkum si připíše dalších deset let! Šílené. Člověk se musí pomalu ptát, kolik jich ještě bude.

Stejně podstatné je, zda přežije krajina. A pokud bude naživu, budou se do ní vracet i slavíci, budou-li na živu.

Týden je pryč a já mám od vedoucího KS fotky. Jardo, děkuji ti.

Komentáře asi není třeba, představuji slavíky z nočních odchytů na Žehuni a poté v Slavičím háji. Včetně závěrečného zamyšlení a výzvy k ostatním.

Normálně mikrofon nepoužívám, letos byla výjimka.

Tohle je pěkná věc. Zvonek jsem vykoval v roce 01 jak vidíte na „kroužku“. Na zvonku je vyrytý slavíček a chválím vedení, že bere tuto železnou vzpomínku každročně do Kostelce pro zahajování a svolávání účastníků do jednacího sálu.

Trošku to cinkání bolí, protože si člověk uvědomuje, jak to rychle utíká. Mnoho přátel už ho ani neslyší..

Ale to by byl smutný závěr, lépe tedy říct, že setkání i referáty byly pěkné a sešlost se nám vydařila.

Jsem si dobře vědom, že výsledky hodnotu mají a několik jich je dokonce unikátních. Těm se ale asi vyhneme, ostatně někde tady jsou. Při nich většinou „bouchaly nějaké ty špunty“.

Při procházce archivem jsem našel událost z roku 2009, kdy se podařilo prokázat pelichání slavíků v řepkovém poli!

Nikdy o tom nikdo nepsal a nemluvil, objevil jsem to díky neuvěřitelné náhodě, když se mi při odcházení porostem omylem spustilo přehrávání kontaktního hlasu, který je právě jedním z dalších objevů řadu let využívaným.

Zmíněné přinese i zkušenému badateli pořádný šok. Jsou věci, které prostě tak nějak nečekáte..

Uznávám, že podmínky to mohly být velmi specifické, hnízdiště přeci jen nebylo až tak daleko a řepka byla díky dešťům promeškána v sklizni a v čase už místy podrůstala zelenými semenáčky samovolného výsevu. To navodilo jakési sekundární patro s neuvěřitelnou potravní vitalitou bezobratlých.

Druhým efektem, stejně důležitým pro slavíky, kteří, jak asi víte, pelichají v unikátním procesu mezi pěvci (zrychleném), byla možnost v čase neschopnosti létat, ukrýt se. A to bezpečně.

Jenom mne napadla možná pohroma v případě sklizně, kdy by ptáci zřejmě neutekli. Ovšem i strniště řepky bývá dost vysoké, přežití by bylo otázkou.

Proběhl i úspěšný pokus o dochycení sklopkou, v poli jsem působil jistě velmi nepatřičně.

Zjištění napovídá, proč se již v letech před tím zdála mnohá hnízdiště vyprázdněná. Možná tedy, že nešlo o pocit, ale o skutečnost. Důvody zkusme hledat právě tady.

Na otázku, proč to dělají, by šlo odpovědět, že hnízdiště bývají po vyvedení mladých „vysbíraná“ a často i poloopadaná. Letní křoví, zejména černé bezy své listy horkem často upustí.

Dále by šlo předvídat za situace, kdy jeden z rodičů na lokalitě přeci jen zůstal, že příznačnou slavičí teritorialitou byl druhý partner zapuzen pryč, jinam.

Detail řepkového „lesa“.

Síla malých objevů způsobuje sice plíživý, ale přesto znatelný posun vpřed. V součtu pak nabízí velikou zábavu a závislost na tématu naprosto dokonalou.

Je chvilku před sněhem a z oblohy to lze vytušit. Krajina je připravena málem, může se dít.

Rok 2016 se otáčí za svojí cestou, pokyvuje uznáním a míří do cíle. Odejde s hlavou vztyčenou.

Měl jsem dlouhý telefonát s paní Karlou ráno a mám strach o pana učitele.

Kdyby se naplnil, jeho místo krajina domova už nikdy nezacelí. Statečný člověk a velký můj vzor.

Je mi z toho smutno.

Aspoň jsem o něm zmínil v zpravodaji města tady, ostatně přečtěte si v kopii.

(zdroj Mnichovohradišťské noviny Echo).

Protože všechno souvisí se vším, když jsem vnořil hlavu do Kroužkovatele, objevil jsem z loňska skvělý výsledek jednoho kontroloního odchytu. Ostatně prohlédněte si sami ve výřezu.

A ještě obrázek mapy z (Mapy.cz)

Kde spíše než tady by měl být výsledek zanalyzován.

Komentář bude k těm, kteří pro poetičnost dlouho nenacházeli tady sobě „potravu“.

Referát jsem chystal i proto, abych vyjádřil, jak dobré by bylo chytat podzimní slavíky obou hnědých druhů, protahující (dosud poměrně tajně) nad územím naší republiky. A už to tu někde i napsané je, že by chytáním a kroužkováním těchto vznikla naděje, jak se později dovědět třeba něco víc o původu ptáků.

No, a málem se povedlo! I když i tak – povedlo se dost.

Jde o teprve druhý výsledek s přispěním obrovské náhody. Ale v naší činnosti se s náhodou bavit musíme všichni.

Jedná se o „přímý tah“, což je první rozměr výsledku. Odchyt po 18 dnech.

Tak a nyní třeba hned upozornit, že jde o slavíka tmavého letos na severu narozeného.

Takový pták je bez zkušeností, čemuž napovídá i mírně pozdní datum a delší doba pro přelet. Rovněž směr mírně k JZ je pozoruhodný (pro duh platí JV cesta do Afriky – tedy k Bosporské úžině a deltou Nilu proti proudu).

Kdo by se chtěl podivit nad místem zástihu v Česku vězte, že Praha je atraktivním místem na ptačích mapách a oblast Černého Mostu nabízí velmi zajímavé biotopy.

Bohužel datum kroužkování mladého slavíka je dost „vysoké“ a nalézá se v době, kdy již jsou ptáci nejčastěji „v pohybu“ – jinými slovy na cestě. Proto nelze stanovit původ, pro ten 20. srpen. Místo na jihu poloostrova tomu napovídá, pták se zde nejspíše již připravoval k přeletu první velké překážky.

Mladý slavík může být (přestože je skandinávským) i z okolních zemí. I tak je ovšem cenné zjištění (byť na jediném vzorku), že skandinávští ptáci mohou Čechami za určitých okolností protahovat! Očekával bych ptáky z Beneluxu i Německé. Skandinávští by měli směřovat východněji přes Slovensko či Ukrajinu.

Závěrem (ještě ne)

Výsledek je skvěle načasovanou motivací k zintenzivnění zájmu o letní slavíky na průtahu tak, jak jsem končil i referát v Kostelci.

Jarní pták z Dánksa byl tehdy chycen kočkou. Takto končí ohromné množství slavíků, červenek, pěvušek, drozdů a střízlíků. Na druhou stranu tato zátěž pro zmíněné druhy nese naději, že zejména v kultruních krajinách se hlášení „od kočky“ dostane často tam kam má. Protože mnoho z nich přinese svůj úlovek domů.

Tento pták ukazuje jako první (a zatím přesvědčivě jediný) doklad původu. Datum je v začátku hnízdní doby.

Druhý zmíněný výsledek ukazuje ne zimoviště, jak mylně někde uvedeno, ale poslední z velkých zastávek předlouhé a fenomenální migrace Luscinia luscinia. Národní park v Tsavo je opravdu podle nových zjištění geolokátory velmi výzmanou zastávkou, kde v čase končícího listopadu je druh spolu s rákosníkem zpěvným nejčastějším taxonem z našich zeměpisných šířek.

Protože o tomto výsledku je na blogu již vícekráte psáno, nebudu poměry v konci tahové cesty ST dnes šířeji komentovat.

Výsledky máme tři a dále dobré vyřešit, jak naložit s dalším, nejsenzačnějším, který je rovněž tak trochu utajen v databázi a týká se mláděte, narozeného smíšenému páru v Polabí, zastiženého následujícího jara v Německu (i tam bohužel špatně determinovaného).

Je to pro naši ornitologii první výsledek pro F1 hybridního slavíka. Tento je podobně někde v blogu a nové poznatky nejsou.

Až budu mít čas, připravím několik zajímavostí.

Z kulatých výročí mne oslovujících je to odběhlý 35. Aktiv kroužkovatelů, 50. Porta (její zakončení konečně na internetu v podání Marien a hostů), nádherný výsledek kroužkování u slavíků (ne sice můj, ale dobře, že pro naši ornitologii přišel), můj referát, z kterého (doufám) konečně budu mít alespoň fotku (za 35 let jsem to nikdy nestihnul) a blížící se výročí výzkumu slavíků Mladoboleslavska s výstavou zjara v Sobotce. Přichystejte se na to.

A ještě jednu událost z Kostelce, kerá konečně byla také zaznamenána objektivem. Jak to letí, je z roku 2001. Až to vedoucí stanice pošle, dám to sem taky. Jardo, pospěš..

Jak všechno tady doma poberu, pustím se do blogu.