Vždycky mě potěší

Žádné komentáře u textu s názvem Vždycky mě potěší
Pan kolega L.Ševčík z Unhoště mi poslal tuto krásu na papíře a já mu hned zkraje poděkuji. Děkuji Vám.
Vlastivědné sborníky školního okresu Slánského z let první republiky.
Článek vyšel v září 1930.
Měl bych asi vysvětlit nadpis.
Vždycky mne potěší, když někomu stojím za to, aby mi se slavíky v jakékoliv podobě udělal radost. Děkuji mnohokrát milý kolego.
Dále mne potěší, když materiál je posazený přímo do konkrétního místa.
A do třetice – když je uvěřitelný, což tady ano.
Přečtěte si pojednání o slavíkovi a taky redakční výzvu na konci. A zájem lidí o událost i odsouzení kluků za zlomyslnost.
Je to moc hezké čtení a musím říct, že taková shromažďuji. Už jste někteří poslali mnohé a všem jsem vděčný. Shromažďuji všechno, jistě že ne zlaté slavíky, ty nechám těm, co si je vyzpívali. Z těch pak nejvíce, pokud byste to chtěli vědět, to přeji Anetě Langerové. Je pořád stejná, příznivě stejná. A skromná.
Mám taky pár „zlatých slavíků“, už jsem o tom někde v humorném vystoupení mluvil, jak jou mi zlatými také.
Nechám vás to spíše pročíst, snad kdybyste potřebovali doptat se, doptejte se. Rád vám vše vyjasním.
A přidám ještě jednu minulost, tentokrát jsem ji objevil v našem domácím archívu.
Host do domu je pořad Českého rozhlasu, Jan Křelina byl moderátorem snů a slavíci to všechno zařídili.
Rok 07, strašná časová vzdálenost!
A nejkrásnější ohlas na ten pořad přišel z Hradce Králové. Pak jsem za něj samozřejmě nechal paní Hovorkové zahrát.
To mne dojalo. Víme tak, kdy slavíci již v místě zpívali a to jsou informace, které nikdy nemusely přijít. Mám pocit, že tohle je právě to ovoce mého trošku netradičního šíření povědomosti o cílovém druhu, pak ale s přímým efektem pro vědu.
::: Když se vám budou tato témata líbit, mohu v archivu lovit častěji. Rodina mi vede archiv a materiálů je dost.
V případě těchto dvou textů je rokem opravdu sedmý nového století. Zajímavý tím, že byl pětadvacátým pro moji specializaci. No a kdo vidíte za roh, tedy za rok, tak sedmička už přichází znovu. No a to znamená, že výzkum si připíše dalších deset let! Šílené. Člověk se musí pomalu ptát, kolik jich ještě bude.
Stejně podstatné je, zda přežije krajina. A pokud bude naživu, budou se do ní vracet i slavíci, budou-li na živu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.