Rubrika: Články

Tady se podívejte. Žije dál, měl ovšem namále. Starý zkušený slavík připisuje díky klice další dny doma.

Kolik už jsem takových potkal za roky chytání. Situace, jež mne vybízejí přemýšlet. Nad mírou zranitelnosti, nad možnostmi pomáhat jim ještě víc. Tady samozřejmě můžeme jen poděkovat, že predátor minul. Toto nejsou defekty, že by se slavíci mydlili mezi sebou, ty vypadají jinak. Tady je potřeba většího švihu. Kuna nebo kočka.

A daleko ohroženější jsou samičky, které sbírají stavební materiál na zemi, soustředí se na výkon a mohou naběhnout. Právě tak, když později inkubují snůšky. Samiček slavíků je v prostředích méně, a dost výrazně. Jaký je poměr při líhnutí nevím. Zajímavý je letos stav, kdy dost lokalit je neobsazených, ovšem osídlené hostí kol pódia slavíků víc. Rovněž zprávy z míst nevhodných, kde nebývali (směrem k horám), jsou letos místy plusové. Tací se ovšem zpravidla ztratí podobně, jako zmizel zde zmíněný slavík tmavý. Už v místě podle zpravodaje není. Ornitologie a její kroužkování je vzrušující v nevyzpytatelnosti, nic neplatí s tečkou či dokonce vykřičníkem. Otazníky jsou našimi společníky.

…………………………………………………

Svátek má Servác a v parku to prý nechá na pokoji. Bonifác nejspíš taky. Provedl jsem po pár dnech kontrolu důslednou a stromy se vzpamatovávají. Dokonce místy pod vršky korun možná ovoce neopadá a není zčernalé. Mráz byl přízemní. Loňsku se stav nepodobá, ale pohled to pěkný není. Třeba už bude klid.

Jak začne květen, a než dojde do půlky, je velká šance, že se v pozvánce objevím na místech výskytu tmavého slavíka. Není-li to přes půl republiky. Pokud je dál, musí stačit nahrávka. Je to zajímavý čas.

Stojím s kolegou v mokřadu, který by mohl být odzrcadlením učebnicových hnízdišť druhu. Menším, ale ano. Pod větvemi z bylin se zvedá postava prve sedícího muže, kterého vůbec nebylo vidět. V místě operující pozorovatel, který spolupracuje. Slavík už ale mlčí – a kdo ví jestli neodletěl. Nedaleko na rybníku byl jeden kroužkován v rámci odchytové akce brzy ráno. Co když to byl on. To se asi neděje, platí u tahových slavíků praktiky jiné.

Neděje se nic ale dál, zůstávám v prostředí sám. Je k poledni a zkouším se záhadě dostat na podstatu. Tolikrát jsem s výskytem druhu návštěvou prohrál, jsem předpřipraven. Naděje vůbec netuší, že i tentokrát to bude podobně. To je ale od neviditelna hezké, že neprozrazuje předem.

Sesoukávám síť na bližší tyči, když do ticha zazní zpěv, na který čekám. Zdroj sedí nedaleko, vše sleduje. Spodní linka slati klouže po nedávné potopě, barva země zrezlá, sklopky v ní jako pěst na oko. A přeci bez impulzu. Zpěv odbyl v respektu polohlasem, už je dál ale klid. Však užil jsem jej. Ani chytání „na ticho“ výsledek nemá, přidávám hodinu. Sedím na myslivecké kazatelně či jak se tomu říká, a přemýšlím, kde k té přezdívce lovci přišli. Pak vzpomenu Švejka a spřáteleného feldkuráta Katze a mám to. Ten ovšem z balkónku pálil jen ostrými slovy, odtud jde jistě o život.

Za hodinu balím bez výsledku. Slavík v místě zcela určitě je, ale bez zájmu. Jsou u nás prostředí jemu po libosti. I kolem Jizery taková jsou. Mají jen jednu droboučkou chybu – cílový druh tam chybí.

Po cestě domů si vybírám místo pro zastavení. Jsem v oblasti svého výzkumu, zachytám si. No, a prima zápis už je na světě. Mladý zpěvák s pěkně ostrým přednesem má kroužek z loňské noci z našeho parku. To jsem tehdy na něj netušil, co s hlasivkami umí. Srovnávám měření s loňským, protože o peří jedná se stejné, a v náměrech stojím bez chyby. To potěší.

Luscinia megarhynchos; (retrap)

Za čas, co chytám pro kroužkování, jsem zakusil mnohé. Slavík tmavý uherský však bude napořád patřit k setkáním zcela jedinečným – těm, co dobíhají v třesu. Je u nás vzácným, což přisypává cennosti. A pak i jeho prostředí…! Poctivé luhy se ztěžklou zemí, šero lahvově zelenavé, a potom zejména zpěv. Promyšlený, zvládnutý do nejčistší úsečnosti. A rozhlížení se. Není-li v okolí soka škodlivého. Druhem je jiným od našeho mistra májů. Živí se po jiném způsobu, jinam se odklízí před mrazem, daleko dál. I v tom je neskutečný! Načasování průtahu po našich krajinách je rovněž dokonalé. Dávejte na něho pozor, kdo triedr za límec zavlékáte.

Musí se tu objevit nějaká zpráva k potěšení, tady ji nabízím. Nejprve fotku, abyste se na ni mohli dívat během čtení.

Je obyčejná, kus krajiny tady u nás. Jenomže… ..on se tam vrací slavík už takových let! Co ptáky vede vracet se do svých míst? Mrzí mne, že věda se s otázkou dodnes nepopasovala tak, jak bych chtěl slyšet. Vždyť se tomu kusu hliníku na noze ani nechce věřit. Ale, je to on! Bez legrace, je to ten starý známý cestovatel. Jak to místo najde? Víte, jak je z dolního okraje Sahelu vyfocené místo malé?

Zkoušel jsem si vypomoct třeba přes ptáky rákosin. Tam mám výsledků kroužkování tolik, že se dá určitá strategie návratů vidět. Zkraje máje je na rybníku Zrcadlo velký rákosník vedle jiného. Slavíková cvrčilka – a hned vedle další. A o kousek dál zpívá jiná. Rybník je ohromný, je v krajině vidět. Když k němu přijedete v májové polovičce, z těch ptáků najdete tu a tam po jednom. Zbylí jsou pryč. Kde? Někteří u nás na rybníku Červenském. Podle kroužků. Co mají slavíci za majáky v centrální Evropě a v naší zemi? Přece není možné, aby ten slavík o každém jaru spadl z oblohy potmě do oblasti červenské kosy? A příští rok provokativně třeba ještě zas. Magnetismus, hvězdy, zkušenost – to přeci k tomu nestačí. Mnohé je v konkrétním měřítku nepoužitelné. Co to je tedy „místní paměť“? A když místní, co je místem uvažováno. Je to, že doletí k Hradci Králové a odtamtud trefí pokračováním za světla? Dostáváme se k tomu, že by to přeci u takového Hradce musel znát. A zná to tam? Byl tam jako mladý potulkou? Až tedy tam? Nebo ještě dál, třeba u Olomouce? Jinak se tomu nedá věřit. Přeci se z Afriky nedokáže protnout s oblastí Dolnobousovska na „první dobrou“! Co by to bylo za kouzla?

Nechme to ještě být, hlavně, že víme výsledek – ten pták je už zase z Afriky doma!! Kdyby to šlo z něho nějak vyprosit, tak si tam u auta během měření (jeho) zbylých sil kleknu. On se na mne dívá tmavě hnědýma očima, pokud snad něco naznačil, tak jsem to přeslech´. Nezbyde, než jít chytit někam jinačího. Bude sdílnější? Zatím toho ještě moc nevím.

Poznámka: O ptácích chycených opakovaně v místech průtahu vím, je jich ale velice málo.

Čím dál víc mne fascinuje místo, které vlastníme. Letos byly sady nádherné. A směrem ku sklizni přešel i obávaný konec dubna, vše kvetlo nadějně. Teď, když v širém okolí dál stromy fungují bez úhony, nám všechno zmrzlo. Bojovalo se o jeden jediný stupeň!

Zvláštní místo, tenhle Slavičí háj. Nechtěl bych odtud produkovat ovoce na byznys, musel bych se na některé z pevnějších větví po dvou sezónách pověsit. Zmrzly opět i duby a půlka lesa. Je to zvláštní místo, opravdu. Ale neodradí mne to, musím věřit pevněji. Tolikrát jsem si natloukl hubu, proč to nezkusit znovu a zas? Vždyť ještě pamatuji zprohýbané větve jabloní, když pod váhou nakonec praskly. Určitě věřit přijdu, stejně jiného nezbývá.

Slavíci nepomrzli, tak alespoň tak.

Během kroužkování se člověk setkává se slavíky všelijakými. Ti staří zkušení jsou odpracovaní, ale je to pokaždé zážitek. V ruce držíte legendu a všechno se zdá být jiné. Vidíte do něj.

Pod městem zuřily boje, uspořádané k významnému dni republiky. Ladil jsem na stezce číslo dvě zastávku u dvou borovic, aby pro televizní záběry byla stejně jako trasa celá, elegantní. Ladil jsem už včera, to byly v opravě nájezdy lávek. Místo u rybniční výspy bývalo bohaté na slavíky, letos tam je jen jeden. Odečíst nešel loni ani předloni. Rok předtím ano, v roce dál proti proudu času byl kroužkován jako starší dvou let. Dnes večer při práci to vyšlo.

Létá sem z Afriky, pak se k ní vrací, pak cítí jaro a letí domů zpět. A pořád dokola. Je to strašná síla! Jou staří a zkušení. A dobře, že jsou. Jenom tak mohou přežít. Toto jsou nejcennější výsledky směrem ke Kroužkovací stanici. Podobné od specialistů očekává. Chci, až to nebudu moci dělat, abych prospěl.

Dívám se za slavíkem jak odlétá. A tradičně zazpíval, než přistál v křoví. To oni dělají. Jedu domů hrbolatou cestou od červenské kosy a tentokrát přemýšlím nad hnízdišti. Ne, nejsou kompletně obsazena, třeba se něco ještě změní. Jsem tu právě od toho, abych postihl trend.

V místě to dvě sítě („tichá“ a „klamavá“) docela pěkně propátraly a tichá nakonec zabodovala. Kos, strnad, pěnice slavíková a černohlávek, pěvušky modré, červenka, ale hlavně sedmihlásek. Toho jsem nechytil, ani nepamatuju. Tak jsem s ním strávil o půl minuty dýl. Myslel jsem, že už u nás ani nejsou.

Nyní je krajina nádherná do všech stran. Máj ale nabírá nohy na ramena, pozor na něj. S ornitologií je všechno tak nějak urychlené, víc utíká. Je to zvláštní, přitom to člověk žije.

Setkání na radnici končí a mě čeká ještě kontrola parku. První týden máje by měl ukázat, jak to se slavíky je. A kdy lépe, než v podvečer?

Růžový pruh se z oblohy za kopcem pomalu vytrácí, kukačka provokuje pěvectvo, slavíci slaví. Jsou čtyři, nebo snad pět. Ve slati zpívá slavík modráček, je jich taky víc, než by jeden spočítal. Metoda děravá, výsledek skvělý.

Včera jsem dokončil prohlídku pole, je zoráno naposledy. Povrch už bude jen odpočívat a nabírat poztrácené síly. Hledal jsem v poselství Jizery drahé kamení. A našel, že mi šly kapsy k zemi. Pak už jsem například araukarit přidával pouze výměnou za jiný. Takže selektoval. Ale ráno vám ukážu jeden z nejkrásnějších, až ho vyfotím. Tam si tedy proces prokřemelení organické tkáně s úkolem pohrál. U těchto zkamenělých dřev je komplikace, že jde o „šutry“ poměrně rozměrné a kapsy s tím nepočítají. V ornitologii se vždy těším u kontrolního odchytu slavíka na chvíli, která upřesní okolnosti a vnese prožitek. U šutrů se těším, až v kýblu u studny všechny opláchnu a zasvítí pravá tvář. Taková, jakou nabyly, když je řeka odshora koulela k nám. Acháty, jaspisy, křišťály se záhnědami, karneoly i chalcedony od Kozákova, zkameněliny od Nové Paky. Vršila terasy, odírala. Mně stačí vyrazit mezi hroudy kousku planety, co nám patří, a v ohromném odstupu času z té knihy číst.

A ještě jiný šutr…

(Velikosti: 11 a 8 cm).

Samice slavíků už sedí v hnízdech, některé. Jak ten čas letí!

Na prahu noci se všude točili netopýři. A přes den početná skupina rorýsů. Je síla sledovat tyto ptáky. Odněkud ve výšce připlují, spustí se níž k loukám a loví. Zdrží se na chvíli a pak zase zmizí.

Odškrtávám akci za akcí, už jich moc v diáři není. Potom se ponořím do ticha. Úplně soukromého. Umím se do moderování opřít, ale umím i ocenit samotu. Vůbec mi nevadí být spolu sám. Hlava nabírá témata a nejvíc prostoru nechává pro slavíky. Mám co chvíli docela vážné podezření, že život je krásný.

Jasně. Opsáno, změřeno, zváženo, posouzeno – můžeš letět!

Ta setkání jsou nepopsatelná, čtenář tak musí vystačit s obrázkem.

Jsou staří a dobří.

Především k lidem, které přivádí do místa přečtení čerstvého RECEPTÁŘe, vkládám tento dokument.

Slavičí háj je místem, kde letos pobývají nejméně čtyři ptačí zpěváci. Nejlépe vyniknou za tmy, ovšem i za dne je uslyšíte. Chybí nám tak nějak zpěvák excelentní, s tím nic nenaděláme. Vypadá to, jako by své geny rozprostřel v místech letitý slavík od křižovatky cest (bývalá lavička). Hned jeho soused zpívá velmi podobně. Krátké strofy, tvrdé momenty bez úvodu. Prohlíží-li člověk při kroužkování či kontrole tyto slavíky, jsou divní. Protože (velmi pravděpodobně) nemohli slyšet zpěv příbuzného druhu, který vkládají, může se dít následkem hybridizace, která podle německých kolegů, v zpětných kříženích vede až k nerozpoznání (bez laboratoře) od druhu, v který podobou přejde. Takový zpěvák se vrací k Bakovu nad Jizerou, letos už se jej nepodařilo nalákat vůbec, loni ve finále na zpěv slavíka tmavého, kdy zareagoval okamžitě.

Parkem lze jít ve směru naučné stezky po centrální cestě a po levé straně prostředí v zastaveních sledovat, je možno sejít v místě křižovatky vlevo a směrem k jezírku dojít k oblasti hlavního mokřadu. Na konci sadu se nachází letní čihadlo, vpravo hnízdí slavík modráček. Jde o tři samečky se samičkou, podle včerejší vizity. Oba druhy slavíků možno slyšet i v noci.

Páteřní cestou dál ke Zvolínku lze dojít ke květnaté louce, která začíná být znovu barevnou. Jakmile ovšem rozkvetou kopretiny, bude etapovitě sečena. V místě hnízdí skřivan polní, do linie keřů přiletí ťuhýci. V pruhu rákosí již zpívají první dva druhy rákosníků – rákosník proužkovaný a obecný. Každou nocí čekáme přílet cvrčilky zelené. Slyšet je kukačku, která ovšem své teritorium drží ze široka a létá dost hluboko mimo park. Vidět jsou sojky.

Včera byl ve vzduchu luňák hnědý, který ovšem v okolí, na rozdíl od luňáka červeného, podmínky nenachází. Šlo o průtažného jedince.

Parkem zcela jistě proletí slavík tmavý, ovšem jeho přítomnost kryjí křoviny. Přibyli k hnízdění někde na okolí konipasi bílí, vidět jsou na cestě i na mokřině vzadu při sběru potravy. Ukázal se i bramborníček hnědý, šlo ovšem rovněž pouze o tahovou zastávku. Zpívají pěnice černohlavé, pokřovní, slavíková, přilétá hnědokřídlá. Strnadi obecní i rákosní už krmí mladé. Čejky chocholaté hnízdí hned za tratí a jsou z parku vidět. Pochop rákosní už také má hnízdo postaveno, husy u Zvolínku vodí ve dvou rodinách mladé. V parku vidíme hnízdící dlasky tlustozobé, drozdy zpěvné i kosy.

Z květin odkvétají prvosenky jarní, pokvetou kosatce sibiřské i žluté. Kvete množství ostřic. Ve vzduchu za slunečna vidíme mnohde oba druhy otakárků, motýlů ovšem létá o tomto čase velké množství druhů. Otakárci však patří k nejnápadnějším.

Procházejte pomalu, sledujte život.

No. Tak pětadvacátý rok rozběhlého tisíciletí bude pro slavíka dobrý. To už je slyšet.

Beltine přivítal život, mnohé půjde v radosti. Mám rád ohně, které oslavují – ne ty, které braly životy přivázaným. Buďte zdrávi.

Včera jsem prohlédl parkem od západního okraje a řekl si – jak je to příšeří od křovin krásné. Slavíci jsou pod cestou tři, vizita musí být pečlivější. A bude. V sobotu hostí mladé přátele z rodinných okruhů. Pak chystají návštěvu turisté z Mnichova Hradiště. Pak se dostaví kurz studentů ornitologie. Pak si sednu na schody maringotky a budu mumlat ke stolečku s kávou: „Tohle sis přece zasloužil“.

Voda ve studni má teplotu vrstev, z kterých se nahoru natlačila, tu nejsprávnější. Ještě ji musíme protočit, odtočit a naposledy uvidíme syrové dno. Zvláštní koukání.

Nyní za slunečných dnů je okolí plné motýlů. Oba otakárci jarních generací zjevu vévodí. Mají kde usedat, co je na programu roku – kvete. Jestřáb od lesa způsobil poprask a hnali ho krkavci, šedivky, luňák i pochop. Jen straka se sojkou se držely stranou, pro ně je nebezpečný. Létá sem lovit holuby, kteří se soustředí v lánu s výsevem. Až stovka hřivnáčů po drátech vysedává, a k nim přidaných několik bastardů od kravína. Pro jejich sníženou obratnost bývají kořistí nejčastější. Když čtete výklad krkavcovitých, možná si říkáte – to to tam musí vypadat! Ono se mnohé dost vstřebá a tady šlo o účelový slet širšího okolí.

Milenci v parku, když posledně pod rozkvetlým stromem trénovali, zůstal po nich v trávě dřevěný rám s malířským plátnem, protržený. A u nás v slavičí stráni obal od hodně energetického pití. Plechovku jsem uklidil, rám nechal tak. Dnes je první máj, třeba s tím ještě pohnou. Ale radost mi jejich pojetí přestává dělat. Inu, když něco vlastníte, můžete trpět. Tím ale nezakončím. Je tam tolik krásně, že vše pak posbírám a odvezu pryč.

Teď voní divoké jabloně, co kdysi sadař nestačil naroubovat. Už těmi zůstanou, tohle je ovšem jejich chvíle a ony to umí! V rákosí u potoka v linii, kde ještě nedávno měl prostor ku zpěvu modrák. Už i jemu čas překlopil kalendář do ztracena.

V parku přibyla studna od včerejška. Je pozoruhodné odkrývat vrstvu za vrstvou a vyhlížet, kdy se objeví voda. Projekt počítal s pěti metry, je o nějaký centimetr mělčí. Stačilo. Už budeme vodu jenom čistit.

Přichází Noc velkých ohňů, jak jsem nazval kapitolu slavičí knížky. Té, co se po ní mezi čtenáři „zaprášilo“ a není. To se píše skvěle. Ne kniha, to oznámení. I když knížka taky.

Ale pojďme k dnešnímu dni. Četli jste už Receptář? Je na pultech trafik.

Tam, kde slavíci přebývají, tam už by mělo být z většiny obsazeno. Je totiž před námi PRVNÍ MÁJ! Jen básníci hluší a slepí, jen malíři bez nápadu, jenom milenci bez protějšku – takoví svátek minou. Do kotle na východní straně od Mladé Boleslavi se ponavraceli mistři slavíci. Jak kolosální! Křoviska voní jako blázen, některá s mávátky spadanými už k zemi, pole jsou v práci, slunce na tahu – a já? Toto jsou ku mne dny na druhou! Včera otakárek ovocný – čerstvě vylíhlý motýl – patroloval kolem třešní hned vedle nás. To je explodující elegance! On ty dlouhé ostruhy snad ani neuvleče. Šikmé temné pruhy a pestrá očka k pomýlení ťuhýků. Ne, tuhle obyčejnou krajinu stojí zato mít rád. Ona si odpovědi schovává a nikoho z věrných nenechá bez odplaty. Ať namísto mne dá klidně teď jiným, sám už mám dost. A nebo si zasloužím jindy.

Jde první slavičí máj. Vyjděte do polí, za humna, spěchejte nadechovat. Plno je pro všechny. Vypněte sekačky a nechte pro ten čas pracovat srdce. Teď. Teď je příležitost!