Se sluncem nad kotlinou se to má nyní tak, že se potuluje jen kousek nad obzorem. Jak vidíte, postava sv. Kateřiny mu zabránila jít dál. Toť signál přicházející zimy do mé krajiny.
Avizoval jsem vysoké cíle. Tak tedy: Po dalším vegetačním období sektor jedna, který je v létě odchytovým stanovištěm za účelem kroužkování, už už bude třeba formovat porosty tak, aby vytvořily podpůrný efekt pro úspěch v sítích. Tolik k odchytům.
Pro možnost hnízdění dojde k úpravě dalších dvou zákoutí, kde bychom slavíky rádi usadili. Jsem přesvědčen, že počet párů navýšit lze. Letos už jeden pár zahnízdil v novém – že to jde, vyzkoušeno tím máme.
Pelichaniště pro slavíky bych rád prodloužil do plochy, kde se keře mezi jabloněmi teprve uchycují. Odděleno by bylo krátkou prolukou. Třeba totiž využít stavu, kdy cesta parkem mizí, a zmizí nadobro. Vznikne největší klidová zóna. Podrost zamýšleného prodloužení již teď tvoří topinambur a divoký chmel samičích květů – tedy fotogenický s šišticemi. Vylézá po odumřelé jabloni do výše a tvoří opravdu temné zákoutí. Odspodu navazuje velmi řídká rákosina, v létě, kdy se pelichá, tak bez vody. Zde se rozpočetnily mirabelky (budou seřezány v metrové výši, aby zkošatěly). Z vyšších dřevin ponecháme jen dosluhující ovocné stromy a aktivní semenáčky drobnoplodého hlohu. Součástí linie je i bývalé kompostoviště, zarůstající kopřivou. Po úspěchu s prostředím prvním věřím, že slavíci objeví pro čas přeměny šatu po odhnízdění i nabídku druhou. Jde u mne o nádherné hraní s myšlenkami, stavěné na zkušenostech z terénu.
Jestli nějaká bobulovina je opravdovým tahákem na slavíky, je to řešetlák. Bezinky jsou bezinky, ale řešetlák v akci jsem zažil dvakrát. Prvně u čističky pod Mladou Boleslaví, podruhé u čističky na jihu Moravy v Unkovicích. To se musí uvidět! Mám tedy jasno, co přisadit. Už samo město nyní o výsadbě po levoboku nové cesty nad parkem řešetlák chystá. Je totiž i pro motýly a sousedit bude s květnatou loukou. Na to se těším a snad i dožiji. Chci tam ty slavíky jednou uvidět.
Sázet dál a dál budu kominíček krvavec. Kvůli modráskům. Rezaté mravence už k tomu máme v okolí. Zde ovšem rovněž zázrak nezafunguje na tlesknutí, třeba trpělivosti. Zlomková populace motýla okolo je a zůstává. My ji ukotvíme, jen co nachystáme dlaň. Pak budu chodit prostředím opravdu v hrdosti. – Klid. Nikdo mne neuvidí. To jen sám před sebou. Až budu místy procházet v oddílech roku. Donedávna jsem třeba kol pelichaniště chodil jen tak a říkal si, že jednou tu slavíci třeba i budou… Dnes, po zážitcích, chodím okolo docela jinak. Jde o briliant, který jsem z brusu konečně odejmul a odměnou se záhy roztřpytil.
Příště napíšu, jak jsem s kolegou zjistil prvního slavíka v místě pelichat. První z fasetek onoho drahokamu. A příští rok? Nevěřím, že se slavíci neobjeví.
