PRAHA N *65602 Březina 1K 27.6.2021 / 15.8.2021 Üebersyren (Lucembursko) 635 km – retrap jako 1K.
Výsledek z míst odtud nedaleko je zajímavý v několika momentech: Především místem záchytu – a hned tedy i tím, že nyní, v moderním čase, již lidé slavíky nezabíjí, nýbrž zkoumají při životě. Místo kontrolního odchytu zní nevšedně, směr odletu západní – nejedná se však o nějaký „úlet“. Slavík spíše jen nepoužil pro cestu z republiky Čechy jižní, ale západní.
Co je vynikající – máme možnost hodnotit přímý tah, to se cení. Zde navíc na odletu prvním v životě. Na mladého jedince svižný přesun, je však potřeba vidět, že první větší zastávka teprve čeká. Čteme tak volný součet kratších etap.
K datu kroužkování snad ještě poznámka: Pták již nemusí být původem přímo ze Žabakoru. Jde o čas, kdy již pohyb mláďat může nabírat větší rádius. Samo-sebou, že také ale nemusí.
Slavičí háj byl v předstihu rozšířen před pár týdny, dnes území zaměřeno a vsazeny hraniční kůly. Pro člověka, který byl od začátku života po určitou část výrazně chudý a režimem rutinně opomíjený, je dívání se dálkou po spřízněném území něco ohromně silného. Až přijde jaro do těch končin, pohled napříč parkem bude více než krásný. A můžeme začít ubytovávat, můžu vymýšlet nápady, jak ještě s přírodou více na těsno. To bude úkol od nyní k předjaří.
Je zvláštní ta krajina a ukrývá před námi dál nejedno tajemství. Tím, že byla ušetřena chemických vylomenin a od revoluce v převážné části běželo ekozemědělství, je velmi vitální, i když současně také mrazovou kotlinou v sektoru jedna, dva i tři. Teprve čtyřka s pětkou z kotle vybíhá ven těsně pod vršek a v měkké jižní expozici volá i po možnostech jinačích. Mohlo by se také stát, že ornitopohledem dosáhneme na páry skřivanů polních dokonce dva. To se pozná na jaře. Snad nám je na zimovišti požitkáři nepomlátí.
Mírně rozšíříme loku pro motýly, jinde bude dlouhodobě pouze jeteliště a doprovodné berličky pro sovy a dravce. K celkové přestavbě je uvažována centrální infotabule, z mnoha důvodů. Měly by zmizet omladinou vyryté kosočtverce, jiné bude půdorysné schéma parku, bělohvězdý modráček bude připsán již jako hnízdící, doplněny budou raritní motýli, květiny, pojednáno bude o nočních letních odchytech a samozřejmě vyzvednut čerstvý objev archeologický. Doplněni budou podporovatelé.
V prostředí je zajímavé sledovat i chování podzemní vody. S podzimem se zvyšuje nasákavost a to se odrazí na vzestupu vláhy obecně. V čase zimních měsíců, přestože již bývají většinou beze sněhu, jsou hladiny pohádkově vysoko. Jde o rezervu pro jarní čas, kdy v převažující krajině rychle vody ubývá, zatímco komplex Slavičího háje ji umí podržet pozoruhodně dlouho. Proto se například vitálně šíří už tak unikátní koberec prvosenek jarních, nejinak k tomu přistupuje později ledenec přímořský i krvavec toten. Sibiřský kosatec, zdá se, je z nejhoršího venku a snad přežije. Kosatec žlutý je v prostředí velice běžný. V slatinné části dřímá obrovský potenciál třeba v ostřicích, což je ovšem už téma, které neovládám. Třeba se toho pročítání ujme jednou některý(á) z našich pěti následovníků. Ukáže čas. Do té doby jsem povinen pro druhovou rozmanitost činit kroky možné – a když budou hvězdy dále nakloněny, i ty málem nemožné. Součtem všemožné.
Jen sotva se podaří zjistit, kdo byl objevitelem „odchytávání na playback“. Složité je to v tom, že od prvních pokusů uběhla spousta let a my ani pořádně nevíme, jak vývoj až k dnešní úrovni šel. Co vím jistě – nebyl jsem to já, i když noční chytání slavíků na pobídku jsem k dokonalosti vytepal. Právě tak „hraní“ u nástrahy nebude zcela objevem mým, pamatuji kolegu, který kdysi s magnetofonem v nějakém zoufalství nalíčil na modráčka u písečného jezera a on se kupodivu chytil. Nikde to publikováno není, mohli bychom ho o to připravit, ne? Já jsem se k tomu způsobu ovšem dopracoval jinak a později. I tady ovšem dnes vládne profesionalita se vším všudy. Tedy i s výčtem, za jakých okolností styl nefunguje, protože i tak to prostě chodí. Naopak (podobně jako na rybách) před bouřkou je zájem slavíků enormní. Později jsem se učil i s pomocí instalované fotopasti.
Foto: Jaromír Maceška
Celou věc lze bez otálení nazvat průlomem v chytání pro kroužkování, pro monitoring populací, pro fotografování. Kdybych kolegům v čase začátků, s kterými jsem o schůzích sedával „U Fleků“, tehdy řekl, že bude možné jednou ptáky úspěšně na odletu do zimovišť lákat z oblohy plným zpěvem, polili by mne slavnou černou třináctkou. Jestli jsem za něco v ornitologii dnes mimořádně rád – že jsem se mohl převratností dožít. Tak jistě.., potřeba je aparatura, nabíjení, repertoár, výkonný zdroj – a čas. A přestože hraní zaktivuje v prostředí žáby, luční noční hmyz – a nevím co ještě, každý ptačí druh zájem nemá. To se už ale ví.
Závěrem třeba podtrhnout, že bez této možnosti by dnešní kroužkovací ornitologie byla třetinová. Jen ještě pořádně nevíme, co všechno to ve vzduchu vlastně znamená. Tedy, alespoň já to nevím. Na rovinu. A nerad bych vše překročil slovy:“ Jakž takž to funguje a tečka!“. Víc nám je třeba hledat. Více se zajímat. Času o mnoho více investovat. A pořád se přitom otáčet, nestojí-li za námi konečně už ono profláklé štěstí.
Žijte o sobotě i o neděli podle svých not, půjde-li to. Já tomu říkám – ve svobodě. Bývá s tím hezky.
Úvaha je bližší kroužkovatelům, ale zvládne ji z příchozích každý. Napadla mne posledně v noci, když jsem listoval Velkou knihou slavíků.
Detektoráři by mohli zlomkem zkušeností napovědět, kolik definitivně zastavených ptačích kroužků objeví. Dokážete si ovšem představit, kolik jich po světě všude možně leží? Od kterých kroužkovacích stanic, jakých číselných kombinací a jak smutných životních příběhů. Od lidí s kleštěmi, kteří už dávno taky třeba nejsou. I z časů, kdy o kroužky v Československu byla nouze a platila všemožná omezení či přímo zákazy. Ke všemu tomu i kroužky nerezové a nově též z plastu. Kolik se všemožných povaluje pod římsami sokolů a výrů. Kolik jich mají střelci po věšácích. Mnohé jsou pohřbeny pod hladinou moře, jiné po těch nejmenších ostrovech bez člověka.
Kolik nadějí ptačích, kolik šancí pro badatele – ať už jsou k hliníku vázáni zaměstnáním či jen zálibou. Kolik informací uniklo zpětnému doručení jakoukoli náhodou, šotkem zmaru.
A ještě mám jeden nápad podobný, když je ta zima a lidé mají víc času na čtení. Ten vydám hned příště. Slavičí hlášení, které je tady od nás nedaleko a na řadě, si počká, my budeme velebit možnost přehrávání zpěvů, v příspěvku: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.. Podobně jako s kroužkováním, i tady jde o mocný posun při poznávání opeřenců.
::: Ještě mne donapadlo na konci sezóny pogratulovat všem, kdož z databáze nějaké to soukromé hlášení vytřískali. Bývá to povzbudivé a člověk se v momentě hrne k mapě.
Není to příliš složité. Vlastníte-li kus prostředí, ponechte jej v jeho představě s minimálním zasahováním. Brzy se nepostačíte divit, co vše někde čekalo, zda se podřimující naděje bude moci stát.
Je to konání přenádherné. A příchozím pokaždé říkám: „ Každá jedna suchá větev, pohozená v kopřivách, je záměrem, nikoli nepořádkem! Bez ní bychom slavíky neubytovali“. Podobně to je s kalužinou vody i ona má tam být. A suché odumřelé stromy? Samozřejmě stojí dokud dovedou. Že někde místy podetnu kosou zelené rákosí, je zase z balíčku zasahování v parku. Že etapovitě pokosím květnatou louku je rovněž v rámci odzkušované správy území. To vše dohromady znamená zrající výzvu mnoha organismům, které k nám z namáhaných stanovišť na okolí, od samého začátku pošilhávají. A jakmile dokáží semínko dopravit na hranice, mají vyhráno. Dokonce se zárukou.
Zmíněné platí samozřejmě i pro ptactvo a podaří-li se nám v budoucnu vybudovat mělkou lagunu, věříme si i na čejky. Z žantovských polí si přesně pamatuji, co potřebují. Dnes už tam nehnízdí ani jediná. U nás bychom do porostu v čase jara žádný motorizovaný pohrab stařiny nikdy nepustili. Mnohé je snadnější, než se může zdát, chce to jen téma bedlivě žít.
Pro přírodu pracuji z přesvědčení, nejsem členem žádné zastřešující organizace a nikdy nebudu. Volnost k nezaplacení i v tomto směru. Přírodu může opatrovat každý soukromě.
V tomto měsíci, tak nějak docela zanedlouho, se dočkáme ohromné události. Slunce se bude navracet a noc začne být bita. Možná byste neřekli, jak to svědčí lidskému organismu. Zkraje to bude váhavé, ale rozběhne se. Jde o prastaré zvyky přírodního lidu z časů, kdy Mrtvé moře bylo ještě marod.
Nuž tedy – chystejme křesadla k zakládání ohňů! Bude to silné pro život.
PRAHA N *68134 Vokovice 2K 10.5.2019 / 20.4.2020 Neu Ulm, Schwaben (Německo) 368 km – nalezen mrtev.
Pražský slavík s kratší úsečkou, ale my už všichni víme, že tak to nahlížet nelze. Bylo by to klamné. Navíc, nesmírně cenné hlášení pro stopování odletů (zde spíše návratu) pod okrajem Alp. Tento výsledek (jediný zatím) posouvá tři tuzemské výsledky mých slavíků o kus dál za hranice, směřujících prve do Všerubského průsmyku mezi Českým lesem a Šumavou, pak už následují výsledky vzdálenější. Mimochodem – tudy odlétá k africkým zimovištím ohromné množství pěvců, už jsem to zmiňoval. Dunaj vystavil pozvánku a ta se ptákům zamlouvá. Pak už by trefili nejspíš i slepí. Cesta opravdu pohodlná.
Jedinec byl nalezen mrtev bez bližších okolností. Já, krom jiných, vlastním z těchto míst hlášení cvrčilky zelené, zakousnuté kočkou. Doba kroužkování diskutovaného slavíka po prvním návratu ze zimoviště jasně hnízdní, dubnový zástih z Německa odpovídá též.
S odborníkem na královny květin jsme procházeli po poledni park, zaměstnáni vysazováním. Přivezl sadbu darem, růže budou radostí. Už to vidím. Volili jsme nejsvobodnější odrůdy, jak jsem to zažil jednou na předměstí Boleslavi (fotku pak půjdu hledat a najdu).
Jednak se mi to tam v té protierozní, protiprachové a protihlukové výsadbě líbilo (kolem „lítáte“ od Liberce na Prahu), ale hlavně to mám spojeno s největším úspěchem ornito-kariéry. Je to už hodně sezón, ale já na to divadlo nikdy nezapomenu. Ono to i po čase nabízí mnoho součinných efektů, jako třeba zastavení se nad náhodou. Ale my z toho dnes vyfiltrujeme jenom tu růži.
Jako z obrázku by to mohlo vypadat v kraji sektoru jedna, kde stávala lavička. Tam přišla zasadit a ona si prý už poradí. Ve výšce několika metrů!
No a tak jsme procházeli park a z louky ponazlátlých trav se zvedá příznačně v poklidu kalous pustovka. Takže jej píšu na seznam a hrdý jsem, k čemu všemu prostředí svádí. A ono je ornitologicky opravdu nádherné, v čase, kdy ještě žádný sníh byliny nepomačkal. Pamatují pouze jedinou seč, to kvůli motýlům. Sovu představuji a ona se o kousek dál znovu plápolavě snáší do prostředí.
Když akce skončila a déšť kvůli nám od parku opravdu na celý výměr poodstoupil, sedl jsem do auta na konci cesty a kochal se loukou motýlí, tou novou. Vůbec netušíme, jak svojí přítomností všechen ten život plašíme! Protože pak se na koberci rozličné výšky střihu začali objevovat bažanti s partnerkami. Vybírali z plevelů a já jim přál. Červenka sletěla do úhoru vedle cesty a nadlouho zmizela. Byla pak zmáchaná, ale přišla mi šťastná. Úpolníci, strnadi, kosové, dlasci a stehlíci. Na plodech rakytníku obě modřinky, co bydlí v infotabuli. Poštolka na berli, kachny na přeletu. Sojky opodál a slabší mlha dokola. Možná k někomu obyčejné, ale místo by se nám za ten dojem hlasitě vysmálo. To si jen neumíme počkat, slabší si stojíme rovněž v předvídání, málo si věříme v odrazu jít scéně naproti. A taky třeba mít kliku, jako s tou žlutookou sovou z tundry, co k lovu drží všechny dostupné fáze dne. Tmavou, polotmavou – a i tu světlou.
Jak jde ku konci kalendáře, na některých místech je pěkným zvykem přát do nového roku. A proč nenapsat, že bývám mezi oslovenými a velice rád na světlo věty naděje přivádím. Může to být odvislé od mého věku, i když v Rusku jsem nebyl, může to být i tím, že jsem literárně znám. A chodí k tomu i zpětné vazby od lidí.
Tak i letos už vybíhám v noci zpod peřiny a lovím po šuplíku tužku k poznámkám. Jinak to nejde, ráno by bylo „hluché“. Vždycky má slova směřují k lidem, ale i jejich krajině. To nikdy neošidím. Tím se pak mezi ostatními i liším, tou krajinou. Mám to v životě dohromady a jestli mám cítit se na cestě v radosti, nebude nikdy jinak.
A ještě jsem nenapsal, že bývá mi pokaždé velikou ctí, když věty ode mne jsou volány do času natolik honosného. Rád potom přijímám i vyznání ostatních, kteří vedle mne stáli v adresářích a já jejich jména neznal.
Ať máme příjemné obrázky na těch nejpevnějších skobách. Ať se vše mizerné včas klidí z našich cest.
PRAHA TY *4424 Slavičí háj u Dolního Bousova 1K 15.8.2019 / 14.4.2020 Villeneuve-sur-Lot (Francie) 1273 km – náraz na sklo, zotaven.
Šly roky a bylo jich hodně. Třicet šest. Držel jsem pro specializaci jeden odečet zahraniční značky, ale hlášení vlastního kroužkovance jsem neměl. A neměl bych možná dodnes, nebýt nočních odchytů v létě.
Takováto hlášení by chtěl dostávat každý kroužkovatel, kdo má opeřence rád. Pták byl nalezen po ránu pod skleněnou plochou městské třídy, sebrán ze země, osvěžen a zkusmo v ruce pootevřen. Odletěl, a já dodnes věřím, že tenkrát v cestě pokračoval. Od jihu zbývalo ještě pěkných pár kilometrů, ale dávno přeletěl Pyreneje a cesta domů podél Alp se jevila volná.