Slavičí rok 2010 pomalu startuje

Když půjde všechno dobře, za deset dnů mohou být doma první slavíci! Rekord v příletu je totiž 10. dubna. Ze sledovaných hnízdišť se zdá, že všechna přežila, podobně jako tento plácek u Červenského rybníka. Jde o poměrně „mladé“ hnízdiště, vzniklé teprve na přelomu století. Slavík obecný se zde usadil až poté, co byly do podmáčeného území nahrnuty hromady hlíny a touto navážkou vzniklo výrazně sušší stanoviště. Brzy jej obsadily křoviny, kopřivy a devětsil.
00001
Bylo zajímavé sledovat, jak slavíci po osídlení místa velmi rychle rozšířili své hnízdní okrsky i přes cestu, do úzkého křovitého lemu v sousedství nefunkčního mlýnského náhonu . Tam také nejčastěji sbírali potravu, tam se je úspěšně dařilo i chytat. Situace vystihuje nároky druhu na prostředí a současně naznačuje možnost, jak slavíkům pomoci.
V roce 2007 bylo křoví kolem cesty prosvětleno, což se negativně projevilo i na počtu párů slavíků. Nyní se vše vrací k normálu.
Oblast východního pobřeží Červenského rybníku s přilehlými lukami, melioračními struhami a „bochníky“ křovitých vrb jsou zajímavé – zdá se – i v čase jarní migrace druhu. O tomto fenoménu nebylo dosud pro sledovanou oblast dostatek informací, až v roce 2009 bylo právě v lukách prokázáno nebývale vysoké množství krátce zpívajících samců v konci 1. květnové dekády. Stav trval dva až tři dny, než se ptáci do jednoho vytratili. Je tímto „nakročeno“ k zdokumentování jarního průtahu druhu oblastí? Uvidíme, co přinese rok letošní.

Zpívání kopřivám

Zatímco „slavičí křoví“ zbytku republiky obepínají spíše liány divokého chmelu, břečťanu, růží či exotické liány kiwi, u nás to jsou především kopřivové háje.
V čase, kdy samička zakládá hnízdo, žahavky jsou již nastartovány a připraveny slavíky chránit. Hnízdo rychle přerostou a ukryjí před opeřenými predátory. Jsou schopny také značně omezit déšť a sluneční paprsky. Na Mladoboleslavsku jde tedy o jakési májové „zpívání kopřivám“.
Kopřivový prales Mladoboleslavska.
1
Hnízdiště parkového typu s převažujícím břečťanem.
2

Slavíci tmaví v našich podmínkách

Slavík tmavý – dříve uherský, se u nás objevuje na obou tazích, občas i v hnízdním období. Během migrace se sním můžeme setkat i v sušších biotopech, jak je tomu zde, u Dolního Bousova.
Na rozevřeném křídle jsou dobře vidět základní rozlišovací znaky: 1.RL nápadně krátká, „ostrý“ hrot křídla a „zúžení“ 3.RL. Obrázek představuje křídlo mladšího samečka, chyceného v hnízdní době v bažantnici u Mnichova Hradiště. Druhová příslušnost byla potvrzena analýzou DNA.
Podzimní mladý pták ze Staré Studénky.

Pokaždé stejné čekání

Nedokážu rozhodnout, která fáze „slavičího roku“ je nejkrásnější. Jedním z kandidátů na vítězství jsou chvíle těsně před příletem.
I proto, že jarní návraty slavíkům eviduji, je pokukování k jihu vždy velmi vzrušující.
Konečně – krajina, v tomto čase, je divadlem i bez slavíků!
A v hlavní úloze – život!
Do předu vůbec nelze odhadnout, co která vycházka přinese, k čemu se člověk přimotá.
Troubení nad hlavou prozradilo jeřáby, vracející se k Břehyni . K Staré Studénce přilétli od jihozápadu a jakmile za kopcem spatřili maják Bezdězu, letovou trasu rychle korigovali. Domů už teď schází jen několik kilometrů.

Prohry a zklamání

Nemyslím si, že je potřeba třiceti let k tomu, aby člověka specializace připravila o soudnost. Se slavíky se to může stát mnohem dřív. Ale je špatné, když se pochopení tématu přesune do roviny obav o přežití druhu? A jak jinak by už měla vypadat ochrana přírody a v praxi , když ne uplatněním získaných poznatků?
Slavík obecný má rád zpustlá místa, s buření, neshrabaným listím, bochníky kopřiv a po zemi popadaným klestím. Stál by ale kdokoliv z hospodářů o takový nepořádek? Na čí stranu se má badatel přiklonit, vědom si stále více toho, že v brzku může být pro sledovaný druh v oblasti zle?
A tak chodím v předjaří krajinou a jenom doufám. Dojde-li přesto na slavičí zákoutí, zlobit se mnoho nemohu.
Jsou tu ještě jiná a přestože některá vznikají spíše jen na přechodnou dobu, život slavíků tím v krajině může běžet dál.

Světla a stíny – podruhé

Aby slavičí hnízdiště Mladoboleslavska nepůsobila spíše nepřátelsky a odpudivě, jak by se mohlo
jevit z prvního představení „světel a stínů“, přimíchám více „světla“. „Stínem“ budu šetřit, umístím jej až ke konci kapitoly a to jej ještě značně změkčíme.

Za slavíkem tmavým

Protože u nás se na objevení fungujícího hnízdiště slavíků tmavých stále ještě čeká, využil jsem v roce 2008 nabídky přátel, navštívit jedno z jeho nejbližších zahraničních hnízdišť v Polsku.
Stejně, jako před pár dny slavíci, tak i já jsem nejprve musel překonat hraniční hory, abych před sebou konečně spatřil onu přírodě stále ještě blízkou polskou krajinu.
01
Cílem bylo záplavové území Prosny, která si v nížinné krajině stále ještě žije zcela po svém. V tu dobu byla ještě podbarvena sedimenty do temných tónů mědi, v tůních jsem tušil sumce, v pobřeží bobry. Pole tu chamtivě nedobíhala až k samému okraji řeky, nechávala prostor bujné vegetaci. V přechodovém pásmu to žilo květinami, které u nás už dávno chybí. Most přes řeku sice držel „silou vůle“, ale to už tak unikátní náladu prostředí spíše umocňovalo.
02
Ve stržených březích hnízdily břehule říční, přesně v duchu svého příjmení. Pobřežní laguny po záplavách postupně vysychaly.
03
Biotop nabízí podmínky nejen pro slavíka tmavého, ale i obecného. Jde tedy o hybridní pásmo, kde oba druhy žijí pospolu a občas mohou tvořit smíšená manželství.
04
Přesto vlhčí místa, jako je toto, preferuje slavík tmavý, obecný se drží při sušších okrajích.
05
Večery druhé dekády května jsou tady prosyceny songy z obou zpěvníků a blížící se noc košatou produkci ještě výrazně zesílí. Polští tmaví slavíci dorazili hnízdit!
06
Bobři jdou ptákům svojí těžařskou aktivitou „na ruku“, vytvářejí příhodně zmlazovanou pařezovinu pro komfortní zakládání hlubokých slavičích hnízd.
07
Polsko.
08

Určujeme křížence

Tato kapitola může být prospěšná zejména kroužkovatelům, proto i terminologie tomu bude odpovídat.
Kříženec (F1) by měl kroužkovateli „přidrhnout“ v ruce zejména z těchto důvodů:

A) slavík je na první pohled robustnější, má hrubší nohy i zobák.

B)
pohled na rozevřené křídlo představí 1.RL redukovanou (ověřit u druhého křídla).
C) zúžení vnějšího praporu je patrné pouze na 3.RL, nepočítáme-li 2.RL, kde je prapor
úzký v celém svém rozsahu.
D) naměřená délka přitisknutého křídla je (zejména u samců) zpravidla větší, než 90 mm.

E)
spodní krovky ocasní mají výrazné tmavé okrajové lemy.

F)
hruď může mít náznak tmavého skvrnění, třeba ve formě jemného žilkování.
Všechny tyto znaky upomínají na slavíka tmavého.
Slavíka obecného naopak připomíná poměr letek ve vrcholu křídla, kdy 2.RL není druhou nejdelší(!) jako u ST, u kterého se tím vrchol jeví mnohem „ostřejší“. Tady je křídlo zaoblené a 2.RL je svou délkou oproti hrotu křídla až na místě třetím.
Rovněž zpěv a místo výskytu je blízké slavíku obecnému.
Křídlo hybridního samce, pocházejícího z páru, kde samice byla ST a samec SO:
17,1
Křídlo hybridní samice, pocházející z páru stejné pohlavní polarizace.
17,2
Celkový pohled na hybridního slavíka s mírně skvrněnou hrudí.
17,3

Křížení příbuzných slavíků

Přestože bylo specialisty v Krkonoších prokázáno i křížení mezi dvěma subspeciemi našich modráčků, tyto stránky se budou věnovat pouze hybridizaci slavíka obecného a tmavého.
Téma jsem si začal osvojovat v konci minulého století (1992), kdy jsem prokázal smíšený pár slavíků v zájmovém území na lokalitě Koprník. Z nedostatku času či z obavy, abych toho snad neobjevil příliš, jsem tuto příležitost nevyužil, ptačí rodiče pouze okroužkoval a určil. Mláďatům v pobřeží rybníka jsem pozornost nevěnoval vůbec.
Další příležitost se naskytla v nivě staré Metuje u Jaroměře (1997), poblíž Jozefova, kde jsme spolu s kolegy z VČP měli možnost nahlédnout do hnízdění jiného smíšeného páru, kde byla později Tomášem D. označena v stáří 6 dní dvě životaschopná mláďata. Uvědomuji si nyní, že Tomáš byl vlastně prvním, kdo v Česku hybridního slavíka vědomě označil! :))
S prvním dospělým křížencem jsem se setkal na Mladoboleslavsku u Kolomut (2002), kde jsem odchytil, určil a okroužkoval hybridního samce, s velkou pravděpodobností hnízdícího v zpětném křížení s některou z tamních samic slavíka obecného. Tento samec se na lokalitu vrátil dokonce i v následujícím roce, později již zjištěn nebyl.
V pořadí druhého hybridního samce jsem odchytil v zámeckém parku ve Březně u Mladé Boleslavi (2006). Tento jedinec již nikdy později v místě potvrzen nebyl.
Třetího samce, pocházejícího ze smíšeného hnízdění, jsem v oblasti odchytil nedaleko Bakova nad Jizerou (2007). Tento pták byl uznán analýzou DNA na Universitě v Arizoně a stal se tak prvním geneticky potvrzeným hybridním slavíkem vůbec. Bylo konečně vyfoceno také křídlo.
Čtvrtý případ zástihu hybridního jedince, pochází z periferie Mladé Boleslavi (2009) a je vůbec nejcennější. Analýzou DNA zde bylo, za přispění odborníků, potvrzeno podezření na zástih nehnízdící hybridní samice (bez nažiny, zřejmě i neplodné). Jedná se o první prokázání životaschopné hybridní samice ve volné přírodě! Pták dokonce i nestandardně pelichal!
V tomto roce byl zastižen i pátý jedinec – samec, chycený těsně před odletem či dokonce jako průtažný, který bude rovněž dourčen analýzou.
Na snímku netradiční postup úplného pelichání pravého křídla hybridní F1 samice:
V souhrnu lze konstatovat, že tímto výzkumem bylo doloženo – jednak hnízdění smíšeného páru na území republiky, dále pak potvrzení výskytu hybridního samce ve volné přírodě a konečně také podán důkaz o výskytu nehnízdící hybridní samice. Tři poznatky, z nichž první je přínosný pro ornitologii tuzemskou a dva zbylé posouvají problematiku dál v celoevropském kontextu.

Proč (slavíky) kroužkovat?

O tom, že kroužek slavíkovi nevadí, se můžeme přesvědčit kontrolními odchyty i po letech.
Uvážíme-li v tu chvíli, kolik hodin života, kilometrů i sobě odlišných prostředí onen „kus plechu“ s opeřencem absolvoval, jako důkaz bezproblémovosti kroužku nám to postačí.
15,1
Údaje, které lze odchytem získat, ale hlavně pak během příležitostných následných setkání, mají značný význam pro výzkum druhu i jeho ochranu. Mnohdy se ještě, spolu s kroužkováním, otevírá cesta fantazii, spekulacím, v jistém slova smyslu i dobrodružství. Vždyť ptačí osudy bývají tak často podobny těm našim! Nechybí volnost, toužení, starost o potomstvo, hledání nejschůdnější cesty životem, štěstí i smůla, no a v samotném konci putování se pak dostaví smrt.
Příběh, který věrně dokládá výše uvedené, vzklíčil mlhavého rána, 24. srpna 2006, u rybníku Pátek na Budách.
Slavíci z oblasti již byli dobrý týden na cestě a odchyt v pobřeží, plném zralých bezinek, mohl posunout tehdejší rekord v prodlení. A hned po rozednění se tak opravdu stalo. V síti, vedle černohlavé pěnice, poskakoval i slavík! Pořídili jsme fotodokumentaci a určením potvrdili, že se jedná o tohoroční mládě, narozené někde na okolí, anebo průtažné.
15,2
Protože ptáků v pobřeží už tehdy mnoho nebylo, hned jak sítě oschly, byly sbaleny. Rekord byl zanesen do knihy odletů a sezóna označena za velmi úspěšnou. Konec prázdnin na sebe nedal dlouho čekat, všude byl klid a k dalšímu chytání již nebyl důvod.
Ráno 2. září zazvonil telefon a nabídl zajímavou informaci: zaměstnanec boleslavské Škodovky našel pod skleněnou plochou nadzemního průchodu k šatnám mrtvého „rezavého ptáčka“ s kroužkem na noze. A protože to byl člověk přírody znalý, usoudil, že jde o slavíka. Už ve sluchátku se mi číslo kroužku zdálo „nebezpečně“ povědomé a archiv všechno potvrdil. Byl to slavík – rekordman!
15,3
Příběh kroužku má dvě polohy – odbornou a lidskou.
První vyzdvihuje význam výsledku, vždyť jde o jeden z mála důkazů naznačení směru odletu z oblasti; udává velmi pozdní datum, ukazuje prodlevu mezi kroužkováním a nálezem, současně však také odkrývá nebezpečí, stojící v cestě táhnoucím ptákům.
Druhá tvář pak zcela bez příkras ilustruje životní smůlu mladého slavíka, pro něhož hned první cesta za sluncem skončila chvíli po startu.
V dalších letech pak bylo z tohoto místa v Mladé Boleslavi zpravodajem nahlášeno mnoho jiných zabitých či omráčených pěvců.
15,4
A před dvěma lety dokonce i další slavík! Co si počít s obrovskými skleněnými plochami hal a honosných staveb, v nichž se, buď odráží okolní prostředí, anebo jsou zcela průhledné a ptáci je rozpoznají až ve chvíli nárazu? Kolik takových nebezpečí – a zcela jiných – číhá na noční migranty, ale i ty denní? A vadí to projektantům, zhlížejícím se v odlescích bankovních fasád, reklamních ploch a protihlukových bariér? „Chcíplí ptáci – taková prkotina!“