Nelze už přihlížet tomu, jak zkušení slavíci pochytat ke kontrole nejdou. Vzal jsem do ruky dláto, kus dřeva a požádal dceru o závěrečné obléknutí do barev. V dílně ze železa vychystal nohy, přefoukl vodním polomatným lakem – a teď už jen slavíka vyzkoušet. Nebyl by problém chytat na vycpanou atrapu, ale taková se zničí, a to si k ní dovolit nechci. Mám ji na památku od výborného preparátora.
Dřevěný slavík by měl splnit podobné – podporovaný zpěvem, přilákat i velezkušené. Jsem zvědav.
Letošní plán totiž staví na druhém díle prochytávání oblasti (loni proběhl první), kde cílem je, krom zjištění hustoty osídlení, též vyhledání případně usazených slavíků z nočních odchytů či nalezení ptáka s geolokátorem. I proto takové přípravy. Je mi totiž jasné, že pokud byli většinou loni slavíci okroužkováni po chycení sítí s provokací, letos k ní vypláznou jazyk. A já bych je tentokrát opravdu potřeboval.
I slavík dřevěný v závěrečné recesi obdržel kroužek na nohu, aby byl k ostatním uvěřitelný. Snad na něm nepoznají, že dávno byl vyřazen z evidence.
Tyto teplé dny a noci směrem k půlce dubna jsou nadějné. Slavíci přilétají ve vlnách, stejně činí mnoho pěvců jiných. První vlna ale vlnou ani tak není, jde o nečetné nedočkavce se zkušenostmi s tahem, kdy navíc jejich zjištění na hnízdišti je dílem více náhody. Lze už ale tak trochu básnicky nazvat nocí budoucí slavičími! Hrstka jarních hlášení ze zahraničí (naší centrály) odkrývá právě i data příletů přes moře na jih starého kontinentu. Zde pro naprostou většinu platí ještě jedna (poslední) velká zastávka k doplnění sil, a pak už cesta na hnízdiště. Nejspíš i pro nejseverněji usazené v Polsku a Německu.