Po noci, jež byla příhodná, slavíci místy už jsou. Dočkal se i Slavičí háj. Slavík je ovšem neznámý, uvidíme, co bude dál. Série podobných nocí čekání odgumuje. Budou přistávat další.
Diskuse nad tím, zda je to dřív než dříve, je ošidná. Před čtyřiceti lety se ukazovali o dekádu později. Šla ovšem jiná jara a nebyly vábničky. Přesto určitý předstih vykázat lze.
Všichni z čerstvých jsou staří.
Je velice zajímavé, jak výrazný běží tah červenek. Pospolitě je známe z podzimních hor, ale jarní migrace umí též překvapit. Přesuny jsou ovšem roztříštěné. Nejde o skupiny, jde o jednotlivce. Jsou ale všude.
Letí po křovinách černohlaví lejsci, letí rehci zahradní a nejedna pěnice. Do parku přibyli zvonohlíci, konopky, dlasci a stehlíci. Pěkně se metr po metru prostředí zaplňuje. Komu se co líbí, je to jeho. Nikoho nepoučuji, budu se chodit kochat.
Zas se jich dotýkám a přeskakuje na mne chladnoucí dálka. Oni už ji potřebovat nebudou. Jsou v cíli! Je to nádherné, je to úchvatné, je to dechberoucí. Vidím to na zdejší krajině, jak náladu špendlí k zelenobíle pojatým šatům. A já galantně asistuji při odkládání hávů obnošených.
