Srpen to tak u nás mívá. Jsme v kotlině a zvyklí. Jsou-li mlhy povahou skutečně lokální, na výsledek odchytu vliv nemají. Sítě se ovšem musí od kapek oklepávat, jinak jsou vidět.
Nebyl by to závěr sezóny, kdyby obsluhu neprohnal kolem kapek. Lze najít trik, který je rychlý a účinný, byť jen zase na chvilku. Vodní tříšť prostě usedá, kam se dá. Září, provokuje, těžkne po kapsách. Stav krásný snad oku fotografa. S couvající lunou a hávem třpytného vrboví. S čekáním, s plány i trochu nenaplněnými sny. Jeden si ale po dnešku mohu v hlavě odepsat, je naplněno. Důvod uvádím a doplňky budou zajímavé. Navíc je to jeden z „vousatých“.
Jak jsem si moc přál pořídit výsledek z alpského sedla, chtěl jsem mít také dotek Skandinávie. I ten po dnešku v třesu odškrtávám. Jeden pro slavíka obecného, druhý pro tmavého.
Jsou to stejně náhody jak hrom, ale kdo vyčkává přepoctivě – sklizně nemine. Vím, co mi ještě schází, jenomže to je o klice ještě větší. Tento druh slavíka by to ovšem uměl. Ten tam létá. Pod Kilimandžáro. To bych si přál! Budu o tom už mlčet – a kdo ví?
Slavičích kontrol se teď urodilo – hned tři. Jedna moje až téměř luxusní, byť jde o prodlevu v odletu jenom několik dnů. Odkryla ovšem dost. Druhý slavík těší obdobně.
Na vmíchaný hlas do zpěvu přiletěl večer ledňáček. Jsou si podobny, hlasy. V rákosí se chytil už třetí černý bramborníček ze zdejší rodiny od dráhy. A ještě – zvolnili velcí rákosníci.
