U nás, v naší krajině SV Mladoboleslavska, možná můžeme vidět u slavíků pokaždé o něco dál. Jsme v rozhraní. Český ráj na dohled má sice víc §§ na ochranu přírody, nemá ale slavíky (převážně vzato). A území k horám navazující jakbysmet. My slavíky máme. Jsme výspa Polabí. Krajiny statečné, badatelsky přehlížené = nepoznané. Když už se najde hledající, bývá obvykle sám.
Letos přílety slavíků zakoply někde cestou. Jo, jo. Zatímco místy jsou, jinde chybí. A to fakt. Datum hrozivě vysoké, proletět k cílům vzdáleným měli slavíci tmaví, je téměř dosčítáno. Hnízdiště „Končiny“ má jeden pár z tradičních čtyř. Hnízdiště u obce Trní nemá ze dvou žádného zpěváka v místě. U splavu Červenského rybníka je ticho též. V lesíku za bývalou kačenárnou, na doslech, taky. Není doslýchat co. Může to být pocitem z nadbytku v letech prošlých, proč ne? Ale platí, že hraju mnohde zbytečně. A to se nerozepisuji o místech vyklučených. Tam ale na slzy není důvod, pták prostě skončí vedle. A často tak postižená místa za dva tři roky už zas mladistvou náruč rozpínají.
Podle Slavičího háje se stav soudit nedá. Máme čtyři, co bychom chtěli. K tomu dva modráčky, co přát si víc? Daně zaplaceny včas, může se zvířatům slibovat i plnit. Slavíci obecní ale obecně zavrávorali, to se nevidět nedá. Oproti tomu – potkávat se se starými patrioty, to je zlatem k nevyvážení. Jako včera. Samička sedí na pětikusové snůšce, on hlídá prostor. S kroužkem na noze. Ten hliník je temný, tenký, krásně čitelný, zkušený v cestování.
Sedl jsem si na svodidlo v ústraní, a když zazpíval po znovu dosednutí v křoví, nikam se mi z místa nechtělo. Z Řitonického potoku nutrie udělala plavební kanál, takže i za sucha lze potravy slavičí objevit dost. Mohutné topoly z dávných rychlovýsadeb drží těla v chladivém povětří. A srdci listů mávají k zemi, jako že – Pavle, zatím dobrý..
Naučnou stezkou jsem pak odjel nad Skyšice k lavičce, pro níž jsem kdysi místo vybral dokonale. Kraji, podobnému misce, vévodí. A já odtud, kde ve větvi jabloně krmí své mladé modřinky, hned za zády, vidím ty slavičí plácky, rukou Štědrého rozhozené. Penál a potřeby mám po zasednutí v tašce, za chvíli zvoní. Dneska bych chtěl se opravdu hlásit, ať nezakládám na problémy.
