Okolo slavičích odchytů, které se rozběhly, je času dost i na hlavní událost parku, na modrásky. Stěží vypovědět, jak dynamicky se moment v mé hlavě otiskl. S dopady do široka. Jako že – když jde člověk naproti, opravdu často potká. Nebo i jinak – když se přičiní, může se báječně dočkat. Jsou to vlastně věty navázané k pokusům všeho druhu. Kdo je podniká, ví. A podnikat s přírodou v její krajině? Toť samý vrcholek dobrodružství! Dolů se z toho kopečku nepůjde, zůstanu tam. Pro modráska bahenního jsem našel rezervní pozice, odkud se „tak rychle“ v „kominíčkovém“ sektoru louky dva borci objevili a já šťastně nepřehlédl. Odvozeně od toho pak začal hledat. Tak tady je. Obrázkem z večera..
Obrázkem z rána (i po lijáku v 00:35 hodin) před odletem, než jej slunce vyzvalo do vzduchu k patrolování. Život jejich totiž, jak si mnohde můžete zjistit, je velice krátký.
Jde o třetí kamej parku, třetí splněný úkol a jen těžko nyní vybírat další. Abych štěstěnu neurazil. Budu letošek užívat a případné plány v opatrnosti chystat až na budoucí.
Zastavil se na punktu mladý kolega a ocenil nadšení po prohlídce areálu. Ano, je přítomno. Když máte zahrádku/sad, který je zookoutkem daného podnikání, dohoní vás to a nejspíše už nikdy nepustí. Krásně nepustí. A já se přistihl, že se v tom „letu“ pod někdy opravdu horkým vzduchem i sám čím dál víc chytám koše, aby se pád dolů konat nemohl.
Slavičí park na okraji Města na Klenici připsal další vydařenost! To se to podniká, když příroda má tolik napěchovaný košík kreativity.
