Chodím každý den poslouchat k cestě, zda slavíci poschovávané potomky stále mají a míří k definitivnímu vyvedení. Mají. Přitom si nelze nevšimnout, co vše se děje jinde. Hlavně se kvete, jen lidé to příliš neuvidí. Nelze křižovat loukami a vyhledávat. To mohu pouze sám a opatrně. V západním cípu mokřiny rozkvetl vzácný ledenec přímořský, opravdu pastva pro oči.
Každá tráva i kytička má přesně své místo i čas. Učím se scénu pochopit, hledám si k určení vše, co neznám.
Přestože zpěvy už jsou v prostředí jiné než slavičí, trvá zájem park zažít okomentovaný. Nejbližší návštěvou bude vzdělávací ornitologický kurz, poté mnichovohradišťští turisté s dětmi. Zážitek na ně čeká nedaleko cesty, budou moci uvidět jak hnízdí slavíci. Jakým způsobem hnízdo vsadili do prostředí. Pak stavbu z podložky vyjmu a provedu rozbor materiálu. To je vždy zajímavé. Lze z analýzy i vyčíst, kolikrát stavitelka „musela pro materiál“. Za zpěvu. Pochopitelně.
Zaměří-li člověk pozornost na jediné prostředí, vyčte opravdu hodně. Vždycky jsem myslel, že špačci se soustředí okolo stromů kvůli ovoci. Ne. Stáhly se sem rodiny za hmyzem, i když větve jsou bez nabídky. V rojnicích postupují trávou a dobíhají vyplašený hmyz. Ťuhýci, kterých je v místě několik párů, loví docela jinak.
Jaro přivírá dlaň a ohlíží se po dveřích. Bylo uspěchané.
