V osm ráno jedeme do háje. Slavičího. Přijel kolega a od první minuty do poslední budou na programu slavíci. I z celkem prokroužkovaného parku lze ještě vyzískat jeden kontrolní odchyt a slavičí kroužek je připraven říci nám víc. Tady je..
Fotka, možná foťák, ale nejspíš fotograf neumí ukázat podstatu celou, ale kroužek je rezavý od bahenních železitých solí nedaleké stružky. Podobně, jak mívají často modráčci. Čas veder, kdy zdejšímu prostředí na exponovaných úsecích stačí opravdu málo a prahne, zatímco dole na opačné straně drží houpavou zem, nutí slavíky si poradit. Když listovka šustí a potrava pod ní oslabuje, létají „k vodě“. Kroužek nám železitým natónováním napověděl tak informaci navíc.
Bavíme se o chytání slavíků tady na Mladoboleslavsku i kolem ohromné hladiny nádrže Rozkoš. Kde prý třeba šeříky teprve začaly kvést. Ukazuji nejmodernější sklopky v akci, kde se výkonem nechytají, přidáváme operativně síť. Ve dvou se lépe táhne. Končíme, když odpoledne slábne a poslední slavičí pár za březenským hřbitovem je po okroužkování na svobodě.
Ještě vyposlechnu zkušenost se slavíky, kteří se porvali před očima pozorovatele ve vzduchu i na zemi opravdu drsně a pak pracovní schůzka končí.
Potkala nás u nachytaných slavíků i jedna opravdu těžká určovačka ve vztahu k věku. Jsem rád, že přišla, zažili jsme za ten čas opravdu ze všech soudků. Nakládáme s živým materiálem a on nám to svojí nejednotností dává někdy pořádně najevo. Avšak i tento obraz do galerie specializování se patří. Nejstarší z mých vnoučat, absolvující první ročník pospolitého vzdělávání, nedávno řekl: „Kdybych vám dával otázky lehké, nic se nenaučíte“. Jako kdyby jej slavíci snad slyšeli..
