Osvojení problematiky chytání pelichajících slavíků nabízí unikátní příležitost zkoumat je v celé délce jejich „domácího“ pobytu. Spolu s tím však přichází i několik komplikací, největší z nich je, že nejsme schopni – zvláště později – stanovit věk, ani pohlaví. Jasné je pouze to, že pelichá-li jedinec kompletně – je víceletý.
Zmiňuji to proto, že hrozí výrazné nebezpečí přehlédnout znaky případných kříženců. Uvážím-li v souvislosti s tím, že kdyby nejvzácnější slavík výzkumu nebyl tehdy chycen v začátku procesu pelichání, „nepřidrhl“ by patrně vůbec v ruce! (O případu pojedná a výsledky shrne podzimní ornitologická brožura PS).
U pelichajících jedinců se nelze téměř čeho chytit, ukazuje se tím současně, jak je znalost peří při určování slavíků důležitá. U dvouletých ptáků nelze již po vypelichání křídelních krovek (pelichají hned zkraje procesu) a případně i rýdovacích per, věk dosoudit. Ač vždy nerad, musím k nálezu pouze konstatovat mnoho neříkající „+1K“. I přesto se ale tento cenný materiál sbírat vyplatí, některé jedince (ikdyž je jich málo) se podaří potvrdit následnou kontrolou v sezóně jiné. To se však při využívání stejné techniky odchytu jeví značně problematické, slavíci se velmi rychle učí. Díky odchytům v posledních třech letech přibylo ale více než padesát snímků rozpelichaných křídel s příslušným datem. Jedná se o cenný materiál.
