Není to tak daleko a teď je úplně nejvhodnější doba se tam ve vzpomínkách přenést. Zavadil jsem při samostudiu o práci, kde Christian Stadie uvádí východoholštýnskou krajinu jako místo společného výskytu obou slavíků. Píše o jasných nocích druhé půlky května i prolínajících se zpěvech, a do toho času míří moje vzpomínka. Jen ne na severní konec čáry ptačí obouzpěvnosti, ale níž a vedle, do poříčí Polska. Pocity odtud člověk odnese podobné.
Slavík obecný poté, co přeletí naši republiku, už kraj za horami vidí. Kolem řek začíná máj a doteď tam jeho zpěv chyběl. Od vody ve vrbinách by se měl podle knih držet dál, ale podobně jako mnoho jiných představ člověka, úplně to tak není. Jakmile je inundační pás povýšený, už tam jsou kopřivy a je tam i on. Většina ryšavců ale drží se při okraji niv, kde podmínek kvalitních přeci jen víc.
Řeka už se srovnala po jarním divočení, napít dala proláklinám v četných rozlivech. A odtud už neustoupí. Jak květen stárne a první týden čerstvě odepsal, stane se to, čím je krajina jedinečná. Nejprve z místa jednoho, ale k večeru už i odjinud, ozve se projev rachtavý, daleko tvrdší, rozvážný. To z cesty od jihu – východní, vrací se první slavíci uherští – tmaví.
Prodlevu udala o mnoho delší cesta, ale i oni po jedné noci usednou do krajin hnízdění. Vrby jsou do poslední zlaté v milionech květů, voda voní přívětivostí, břehule vpichují křídla do eroze a hluční velcí rákosníci klátí vzácnými brky rákosu v pobřeží.
Proud narezlý po kávě a cáry suché trávy vysoko po větvích. Ty upozorňují, co zdejší řeky dovedou, když je déšť vytočí do obrátek. Vezmeme-li místo dobrého rozhledu, spatříme slavičí svět na dvojato. Rezavý pozvedá listovku při dně porostu, tmavý spíš chňapne po létavci křídel blanitých. Samičky na podobné nemají čas, přiletěly tlusté a už z vlhkých míst snášejí tvárné stavivo do pozic. Rybáci sledují hladinu zaujatí, hřbet břehu jedinou zvýšeninou oblasti. Topoly třepou listím a těší se na další letokruh v příznivé symbióze.
I když čas běží i tady a květen začne dřív nebo později ztrácet, slavíci všechno stihnou. Řeka slíbila uživit, i kdyby slunce snad v krajině díru propálilo. A jakmile vrbám listí vytuhne a odstíny zelené vyšisují, bude se kolem vyvádět. Tam ale zdaleka kalendář nedoskákal, začíná se. Tak naději držet smí i ti, co o ni později přijdou. Život si na tričku reklamu dvakrát motivačně podtrhl a volá do kola. Jepice vzaly předtančení a cesty každého se hotoví vést.
Až jednou zachytím slavíka z míst, držet ho budu o chvíli dýl.
