Od půlky osmdesátých let, kdy jsem chytil prvního, se moc nezměnili. Pokaždé jde o zážitek.
Už jak si člověk stoupne před rákosí a nasměruje uši. Pár desítek let už se k tomu i hraje. Není to optimální metoda pro čihadlo na pomezí Žantova a Lítkovic. Ptáky, kteří protahují, to nejspíš nezaujme. Místní ano a v tom je zas pozitivum. Ti se rozezpívají, průtažní často až zmizí. Protože se ale u nás i hnízdí, vyplácí se hrát.
První se rozezpíval v odezvě dost daleko, kdesi u laguny, ale bylo znát, že zájem bude. A taky byl. Po úpravě produkce už byl v síti. Použil jsem vzpomínkově prastarou jemnou dvanáctku západní provenience, ostrovní. Je děravá, ale ne v kapsách, ty jsou vyspraveny. Modráček byl sice starší, ale patřil k takovým těm obyčejným s drobnou bílou hvězdou. Dal jsem mu kroužek a zaměřil se letos pořádně na určování tuku, protože v tom je v Česku výrazný chaos. Nakonec jsem skóre vyčetl, ale že by to bylo kdovíjak po jistotě, to ne. Odletěl do slati a dá si už pozor.
To ten druhý, na lokalitě zadní, u hráze, to je jiný střihoun. Zpíval už v čase příchodu a repertoár velice zajímavý včetně trylku někde od Afriky. To mi připomnělo předešlé roky. A začal jsem vršit chyby. Volba špatné sítě, ulice z loňska (ptákem přečtená) a já příliš namyšlený jistotou. Ještě, že jsem alespoň od sítě nikam nešel a po spuštění produkce stoupl si do třtiny za bližší tyč. Kdybych to neudělal, přišel bych o zážitek a o průběhu dalším nevěděl nic. Takhle jsem ve finále dalekohledem prohlédl kroužek a po třech hodinách v úkloně zmizel. Předtím mi ale s přehledem ukázal, co je zkušenost, a jak hlava bývalá selhání dokáže v momentě stejného podnětu opravovat. Hned zkraje odchytu se bahnitým břehem rybníka přišel podívat pěšky(!) a tiše. To už jsem viděl břidlicový kabátek a klasické slavičí móresy. Síť proti žlutému rákosí určitě viděl, obešel tyč rybníkem ke krabičce, párkrát rozevřel dvoubarevný vějíř a odletěl zpívat do vrby. Roznesl jsem sklopky v naději, že v žádné ještě nebyl, ale nejspíš už byl. Jak jsem je nalíčil, tak i sbalil.
Krásný kout, kde Kněžmostka vstupuje technickým ramenem do rybníka, v prastarém hrázdění. Moc krásné místo s výhledem na hladinu, která se zrovna nahání.
Táhli brávníci po starých místech, domů do ráje. A modrák za nimi zpívá a zpívá. On už je doma. Sedí vysoko na třešni-ptáčnici, vidí mne odpočívat na kmeni bezu. Prohrávám. Prohrávám, ale tak nějak krásně a zaslouženě.
Čáp běhá za traktorem, co čechrá louku. Ještě že čejky už tady nehnízdí.
Věděl jsem, že šestadvacátého už musí modráček ve slati být. Staré zápisy nelžou.
Tak Pavle, ať se ti i letos zadaří splnit si to, co od letošního roku očekáváš. Štěstí přeje připraveným – sice fráze, ale na sto procent pravdivá – a to ty jsi !!! Na viděnou v lepších časech, snad už brzy !!! M.🌼
Díky, Mirku.
Ornitologie mi moc pomáhá, nepřestalo mne to vůbec bavit.
K vám nahoru taky hodně zdraví.