Včera bylo příjemně a po západním okraji Slavičího háje proletovali střízlíci. Je jejich čas. Krajina touto tradičností každý rok ožije.
Skončil jsem s úkoly a jdu se postavit do rákosí. Ne nijak širokého, jen tam, co mívám přídavnou síť za letních odchytů slavíků. Ta ulice je krásná, převládla tráva, protože je udržovaná. Ale po obou stranách poctivá třtina. A je čas, kdy šustí. Snad vypráví, já to tak mám. Tato rostlinná aktivita netrvá nikdy dlouho. Předtím, kdy jsou stvoly zelené – nešustí, jak uschnou, brzy je poláme promáchání deštěm, posléze sníh. Teď je ale splněno ono do zlata tepané: „Ve správnou chvíli na správném místě“.
O co tady jde?
Porost žije modřinkami. Dokážou proklepávat stvoly a získávat z nich obživu. Jsou jich skupinky, úkaz hodný pozoru. Jsou to nejspíše ptáci cizí, četné konvoje procházejí za těchto podzimů českou krajinou v táhlém migračním oblouku, nejedna bude doopravdy z daleka. A budou mladé. Šikovně si hlídají bezpečnost, vždy některá patří, zda není v pohybu blízko krahujec. Pak se zatáhne za brzdu záchrannou a všechny se skryjí. Jediná se nevydá do vzduchu, to by byl v rozdílu ptačích rychlostí její konec. A samozřejmě ohlašují stav hlasem příslušným.
Pak tu jsou strnadi obecní, kteří ovšem rákosí využívají jen v místě vložených vrb k nocování, nebo právě k čekárně po návratu vedle z rumiště. Podstata je stejná jako u zmíněných sýkor. S nimi se drží několik strnadů rákosních, ti budou severští na jistotu. No, a zbývají oni střízlíci. Ti moc opatrní nejsou, cloumá jimi zvědavost, spíše jen přeskakují prostředím, nejeden na styl doplatí a skončí v něčích zubech.
Nad hlavou později přelétla skupinka špačků, jsou to ty nejposlednější. I jim pobyt doběhl, i oni se odstěhují do krajů teplých. Všechno už kolem poctivě naklovali, třeba za živobytím jinam. Jsou v perlení po kabátech, kovoví budou zas až s novým jarem.
Je čas, vážení, uvítat měsíc listopad. Čas – ať chceme, nebo ne – soukolím plynule točí, krajiny budou usínat. Co kde uzrálo, bude rozdáno a jednoho dne najdeme po větvích převažující prázdnotu. Posuneme těla blíž kamnům a k slovu pustíme vzpomínání.
Tak buďte zdrávi.
