V konci měsíce půjde v odkazech na webu ČSO reportáž ze Slavičího háje, tak přijďte. Devětadvacátého, myslím. Pak dám nějaký zážitek z natáčení, bylo to pěkné.
V parku nyní mýtím rákosí při západní hranici. Zde bude zpět starý sad, ale rákosina zkrátka nepřijde. Část jí zachováme, ovšem v pásech, proloženou prolukami. Tak totiž nejlépe funguje k ptákům. Stará, slehlá, zhoustlá plocha mnoho rákosníků nehostí, o jiných druzích nemluvě. Snad jedině pochop stav vítal, ten ale nahoře pod rybníkem bude míst příležitost nezměněnu. Zajímavé – včera už nebyl jediný, asi odletěli…
Park se vyklízí od choulostivějších křídel, která by zimu nepřežila. Vysoko byli velcí netopýři, loví v termice hmyz – ano, fungují za migrace i ve dne. A byly i vlaštovky, už pouze malý zbytek. Půjde do tuhého. Ale babí léto se drží, to je potřeba říct. Nevím, jestli to lze vykázat jako práci, ale čekám na vodu. Snad dnes. Pokud ne, začne to opět být zlé. Některé stromy opadávají předčasně, co naplat.
Začínají se objevovat dlouhozobky svízelové – tažní motýli. Docházím k přesvědčení, že otázka orientace bude pro zvířata jednodušší, než si myslíme. A asi i přesnější. Člověk soudí podle sebe, podle své degenerace, ti slavíci to i napoprvé zřejmě dovedou výrazně bez potíží. Pokud mám věřit kroužkům a retrapům, pak ano. Ovšem, já nevidím a nevím o těch zmatkujících, jsou-li. Lepší snad zkoumat kovářské řemeslo, tam je vše po lopatě. Zas ale člověk nemá kol sebe tak zdravý vzduch, jako u Klenice. Oproti tomu ovšem nezmokne, nečvachtá v botách, nenastydne.
Už jsem to psal, je hodně šípků. Je to po dvou letech moc pěkný pohled – ano, růžím to vyšlo. I ty, co máme v kotlině darem ze školky ve Skuřině, i ty rostou a některé prvně rozkvetly.
Se západním rozšířením jsme se dostali místy až za potok. Budeme o metry stát, „vykousneme“ je pro náš záměr. Kůly už jsem nachystal, bývá to takové pocitově silné. A ony ty západy slunce bývají impozantní, sám jsem to nikdy moc nesledoval, až nedávno. Trochu mi to hrne do hlavy smutek, ale vždyť můžu přejít jen pár stovek metrů na druhou stranu a tam uvidím brzy obraz jiný – slunce vycházet. Ano, točí se okolo nás po celý den. Jen v zimě, když je nizoučko, trochu nám zaclání město po vrcholnou fázi světlého dne. S tím nic nenaděláme, i kdybychom tam nahoře měli známé.
Protože, jak vím, někteří sem chodí pro naladění; přeji už jenom: vydržte při něm nejméně do večera. Pak už si vás v pohodě odvedou sny a do rána máte vystaráno. Že jste se nedočetli o povinnostech a starostech bude tím, že se již nalézám v penzi. Kteří doposud nedosáhli, tam se omlouvám.
