Slavičí háj a já – myslím – jsme přátelé. Jakoby ten díl země byl rád za to, co jsme s ním vymysleli. Sedím se svým přítelem, který má jméno i příjmení stejné jak já. Je shrbený. Ale rovný! Všechno tady vysázel kdysi. Kdysi před dvaceti lety a tím nám ušetřil obrovský kus času a místa pro život. Já už jsem pak dosadbou jen ladil, co bylo potřeba pro slavíky. Kopřivy by on zcela jistě nesázel.
Přišel se podívat na linii nové západní hranice parku. Teď už ale sedíme u jezírka a z dáli přichází poslední letošní konvoj lidí. Jsou nedospělí krom dam vedoucích. Končí příměstský tábor a končí prázdniny. Rozsypali se v louce jak kdo chtěl a já vedu pro letošek poslední výpravné věty.
A teď, co provedl ten háj… Poslal v té pozdní pro dopoledne době do sítě slavíka, abych měl věrné podklady. Sice již s kroužkem z rána, ale byl. Je velmi pozdní léto, slavičí rok odchází kroky předlouhými, ale slavík před lidmi je. Jasně, chytá se vzápětí rákosník proužkovaný, ale to není to pravé ořechové. Do Slavičáku za slavíky, ať už to lítá!
Pak už je načase zaklapnout desky a padat k obědu. Kotlem se prochází opravdu teplý vítr, co sítě ráno omezoval. Jenomže dnes – dnes bude festověji. Chystá se zálivka v průběhu noci a ne ledajaká. A přeci do toho vlezu. Na pátou ranní už totiž má být po všem. A to je, oč tu běží. Rychle rozprostřu sítě a uvidí se. Playback vyprodukuji z kanclu, protože voda kol půlnoci asi bude všude. Vyjde ještě i ten dnešní zátah? Pak už jen dosloužit do noci okraje září. Vše podtrhnout a sečíst, jaksepatří výdělek zbilancovat.
