Jakmile kontroly slavíků mezi ránem a večerem chybí, táhne se! Něco je nenávratně jinak. A čekám, odkud se z cest ozve první. Současně park vyhlíží slavíky tmavé, i jejich jde čas.
Vedle v rákosí se situace mění podobně ze dne na den, nyní už prostor ovládli rákosníci obecní. Zpěvní jsou po cestě dál. Tak to chodí. Nádherně situaci ilustruje tento lejsek. Je reprezentantem tahového času křovištních stanovišť.
Když teď napíšu „velké“, tak myslím velké. Dorazilo velké množství ťuhýků. Je to tak každé léto, protože krajina kolem je marná, jen u nás velkého hmyzu nad loukami nepřeberně. A nejspíš se to rozkřiklo. Jenže jejich kroužkování nikdy výsledek nepřineslo. Z jihovýchodní cesty nic moc nechodí. Lovící ťuhýk teď málem na každém stromě. A taky mraky špačků! Sežrali, co větve nabízely, a vrhají se do trav za lučními koníky. Mladí, staří – jak je léto sešikovalo dohromady.
Každý rok síť zastaví na přeletu rybaříka, to abych viděl barvy i jiné než slavičí. Pak tedy léto – buď pochváleno!
