Nikdy slovy nedohoním divadlo slavičích pobytů doma. Skutečnost je totiž až neskutečná! Nebo to je tím, že jsem fenomén přijal do žití jak šálek dobré kávy. Takové, jakou jsem si dnes dopřál na schůdkách základny z naší louky. A pak jsem šel na obchůzku. Zkontrolovat hnízdící modráčky i slavíky pravé. Zatím to běží.
Pak mě čekalo zjistit, kdo je zpěvákem za cestou u rybníka. A výsledek promluvil do hledání odpovědi – kam se poděl naiva z vrby. Zabalil to v ní dvanáctého. Tady má místo o třídu lepší, času však málo. Je ale zpěvákem po parku nejlepším, o tom žádná…
Bylo by dobré se za každým večerem zastavit a pohrozit sobě, že pobyt slavíků kvapí. Abych jej začal žít ještě intenzivněji. Sbírám po okolí (dál jsem se zatím nedostal) kontrolní odchyty jedinců, označených po nocích v nedávných letech léta. Až výsledky jednoho zimního dne sečtu, budu mít myšlenku doloženu. Je podstatným segmentem dané problematiky. Sice se od toho pár nových podotázek odrazilo, ale přesně tak vypadá definice badatelovy cesty.
U jedné studánky jsem kolem poledne políčil na slavíka. A než jsem na stezce posekal kolem tabule, byl v síti i s kroužkem. Ohromně cenná jsou tato měření – srovnávací. Zpravidla doloží, co jsem kdy někde napsal. A slavíci se dál a dál vrací. Zvykl jsem si, ale je to ode mne nehezké. Vždyť jde pokaždé o ptačí veleschopnost! Ve světě už se docela ví, jak trefy na místa fungují. A přesídlení, dle mého, nebude chybou, nýbrž záměrem. Pokud nevstoupí do cestovních postupů bouře či jiný faktor, ptáci si umí poradit.
Příjemnou další neděli Slavičího roku Česka.
