Toto by u slavíků bylo téma na hodně dlouho.
Je vysoký čas! Máj mizí k odžitému, červen za dveřmi, slavičí dámy jako by se do země propadly. Čučet k obloze a zpívat už je marnost, místo taky za moc nestojí, pelichání dorazí každou hodinou. Co s tím?!
Zpravidla podobné situace řeší ptáci dvouletí. Ano, tak mi to výzkum napovídá. Prostě, s minimem zkušeností záměr nevyšel. Přeletují územími, občas zažalují – ale jen krátce, přemýšlí o tečce za sezónou. A já k tomu říkám: je-li studijní plocha, vše možno dokázat. Zrovna včera…
A přeci jsou otazníky jiné právě nad touto etapou jejich pobytů doma. Hodně jsem rád. Je práce, a když je co dělat, výsledek očekáván. Nějaký, jakýkoli – ale výsledek. Pokud se jeho stav bude zdát vratký, přijde doověřování. Či uchopení z jiné strany, odněkud jinak. Nástrojů k tomu se najde v portfoliu už dost, jen neměly dosud konkrétní cíl. V praxi to znamená, „vlézt“ – až se červen rozběhne – do první zkušební noci. Ještě před lety by se krok jevil absurdní, ale to jsem si myslel o chytání za letních nocí onehdy též. I o dalších, a dalších. A kdyby byla v dosahu „klika“, člověk výsledkem povyskočí.
Líčení na zoufalce – to je v podstatě ponocování startovní výstřel. Pak potřeba jít se ještě na houf dní vyspat, prázdniny budou přenáročné.
Slavíci jsou věda! A co chvíli opravdu vzpomínám na tehdejšího šéfa stanice, když jsem od něho přebíral oprávnění. On to tehdy řekl trošičku jinak, ale obsah je týž. Možná mne bude mrzet, jak jsem byl v začátcích pomalý až líný. Třeba čas k bádání bude mi chybět. Zatím ale otázky přijímám plnými hrstmi – a hlavně – úkolem se nechávám bavit. To je rozměrnost konání, zde jsou deponovány metráky prima nálad.
