Bylo třeba počkat, než čas růží dorazí.
…Růžinu jevil vonný vzdech… a Mácha byl opravdu mistr!
Šípkové keře zalily květy Slavičí háj, který ještě občas jakž takž zpívá slavičí noty. Jde už o jakési vyklusávání, ale sešlo se to. Dokonce i ta hrdlička z příběhu v úterý byla slyšet, byly ale tři a zmizely. Viděl jsem je odlétat.
Jak dnes vyjdete ven, přivoňte si. Vůně je jemná, podmanivá. Barvy lehounké, neurazí. A léto se někde v zákulisí pomalu připravuje. To tak bývá, když šípky nastoupí. Krajina se v jejich svatbách úplně topí. A první slavíci jdou z hnízd. Našlo by se ještě více paralel, o černých bezech už tady bylo. Ale stejně jsou na tom „české olivy“, ty když zavoní okolo silnic z umělých výsadeb – i ony navozují změny u slavíků. Vše je z mé dílny, vyhledávač ti nenajde. Snad jen toho Máchu. Jak se ti básníci Česku daří: Karel Hynek Mácha, Karel Kryl, Karel Plíhal.
Na dnešek jsou objednány bouřky. Vodu potřebujeme, snad budou rozumné. My máme sraz v parku ve čtyři odpoledne. To už by mělo být dokropeno. (Bouřky nakonec odloženy)
………………………………………………………………………………………….
Okolní louky lehly ve dvou hodinách k zemi, druhý den v dalších dvou byly sesbírány. Čekáme u nás nával všeho, co nebylo odvezeno.
A začínají létat opravdové motýlí drahokamy: oba otakárci a ohniváčkové. Dokvétá u mokřadu ledenec, v plném běhu je divoká pažitka. V jemně fialovém koberci. Třešně nebudou, hrušky sem tam, švestky vyšly v poklidu. Jablka? Uvidíme, tam třeba opatrnost.
A vlní se louky. Ty naše. Je to moc pěkné prohlížení. Netrvá dlouho, jakmile trávy uzrají, divadlo končí. Rok tím vším opravdu zvolna se ubírá k zenitu, to v té skautské básni bylo tehdy napsáno trefně. Před víc jak půl stoletím.
Tak hned jak se rozední, vyrazte ven. Čeká se tam už jenom na vás. A buďte pozorní, ohleduplní a přátelští.
Buďte zdrávi.
