Bez kroužků, i ti kroužkovaní, přilétají hnízdit.
Na zázraky už věří málokdo, vše dílem rozličných náhod a konstelací. Tak tomu bývá také v ornitologii. Už jen při zjištění, že nějací drobní opeřenci ještě vůbec jsou. Krajiny chudnou, my s nimi. A přeci je pořád nějaký důvod pro radost.
Černohlaví bramborníčci ještě i letos jsou, někteří dokonce krajinou protékají a putují dál. Doma jsou jinde.
Modráčci by to mohli mít podobně, ovšem tento je zcela jistě náš, a to už šestým rokem! Nemá kontroly zapsané po všechny sezóny, někdy ptačí chytrost zvítězí. Po loňsku se tak nějak nabízelo, že nejspíš bude už po smrti, a hle – není. Jen o fotografování po prodělaném měření s vážením nijak zvlášť nestojí.
U jeřábů za náspem se tančí a vykřikuje. Vše tak nějak dočista směřuje k zahnízdění. A taky přišel si zalovit čáp, z hnízda na opačném okraji města. Chodí každý rok a nestěžuje si.
Je zajímavé sledovat jak ovocné stromy zabrzdily. Byli bychom jinak už v barvách a o vůni, čeká se, co bude.
A též se ověřuje výskyt toho slavíka v Praze, takže – uvidíme.
Den ptactva se zvolna loučí, zítra po oslavách budou všichni v kocovině. Jsem na to zvědav.
