Kdybych měl letos v podzimu zapálit svíčku za všechny slavíky co jsem znal a už asi nejsou, to by jich bylo!
Ty plíšky časově omezených nadějí někde leží. To je naprosto jasné. Cenu ohromnou má mé kroužkování, platíme se tím naději. A ony vypadávají z těch šancí jeden za druhým. Jeden na pobřeží, druhý v horách, třetí pod větví kde sedá puštík. Tiché, bez vyslovení. Kdyby tak alespoň každý stý slavičí prohovořil! Ale to jenom zavírám na schytané a zase zavírám…
To téma je přetěžké, lakomé a tajuplné. Nikdo jim nevěnoval tolik času co já. Nikde a nikdy. A přeci bych to neměnil. Snížil jsem hladinu očekávání na nejnižší míru skromnosti, abych v tom mohl jít dál. Ale život dost utíká, to je horší. Nakonec mne jednou se svými tajemstvími porazí, doteď jsem na to nemyslel. Ještě že poslední dekádu provázím delšími kroky a v lepších botách. Nejsou z toho slavíci nadšeni, ale některé záhady už neudrží. Průlom a zkouška kontrolou bývají emočně silně vypjaté. Co je kde napsáno, působí občas úsměvně. Jen mi to kradlo čas zdržováním a mučilo důvěřivost. Už to tak nedělám, jedu si jenom po svém. Beru je všechny tři úplně od začátku, jako bych na jaře na ně obdržel „papíry“. Vše jako poprvé, jen bez třesu prstů, s jistou rutinou. Projíždím i záznamy své a některé rovněž plavou. Přeji si čas, abych vše přepiloval. Jak tenkrát u zkoušky za svěrákem, kontrolní mikrometr když „držkoval“.
Čtu o nich, co přečíst se dá. Kouří se z hlavy už pěkný čas. Sháním o nich možné a odděluji nemožné. Takto má vypadat specializace. Úplně se nechat polapit! Posledně – představte si – klečel jsem hodinu v parku na zemi v pelichaništi a prohlížel, co všechno je tím jež přispělo k úspěchu a oblíbení si cílené výsadby. Než spadne listí. Teď se mi zdá, že kout ku mne mluví, že rozumím řeči příšeří s tu a tam ztraceným peřím. Vážně jsem tak vydržel a hlava podněty nabírala. Ono – já už jsem tak nějak vyhrál, když jsem prostředí koncipoval. Věděl jsem skoro jistě, že věc zafunguje. Dnes dlouhý tunel je uvnitř průhledný, po krajích temný a neprostupný, přechody do bylin optimální. Proložen úseky složených větví, protlívajících. A pak: ostružiny, maliny, svída, bezinky i rakytníček! Kopřivy, chmel, plamének plotní. Chmel si představte ty krásné samičí rostliny s šišticemi. Teď odkvétají a hnědnou. Stavím vše tak, aby mne dřina bavila. Abych měl radost. Toť úplně nade vše. Víte, jak ten chmel voní po pivě hořčinami?
Hlášení nálezu (ze včerejška) se můžeme věnovat až dorazí. Ještě tu není.
