Zkracující se noc bude minulostí. Obilí zlátne a bude se sklízet. Slavíci pelichají a schovávají se. Ovšem, když se to povede a některý v síti skončí, má kroužek. A důležitý. Už jsem si na tu skvělou věc zvykl, že díky nocím předchozích sezón je půlka oblasti v hliníku. Sypou se výsledky, jako to obilí.
V jednom lesíku jsem narazil na urostlý strom s plody, jaký jsem dosud neviděl. Ořechovec pekanový. A taky jsem viděl o pár kmenů dál moc dojemnou scénu. Kontaktní jasany. Jeden mladší, druhý v letech a marodný. První kadeřavý, druhý usychající. Je to s ním zlé. Ničí je houbové onemocnění. Hned vedle jsem tahal síť a potom už vidím u dvojice víc. Úplně mne to sejmulo a i když se úkaz kloudně vyfotit nedal, mám alespoň detail. Název? „Pusa na rozloučenou“.
A zrovna ve svátek, když příroda čaruje, kdy nejedno kvítí je v síle nejmocnější. Smrt si ovšem místo své obhájí.
