Den od rána stejný, jako kroužkování doteď. A že už takových bylo! A přeci se změna chystala, přeci se chystalo přihodit důležité..
Nad Starou Studénkou se rýsoval horký den. Ještě je dopoledne. Téma kroužkování: Studium pohnízdního pelichání slavíků.
Měl jsem rád úkol nasměrovaný do kopců pod rezervací, kdyby nic ve sklopkách nebylo, po květech bude dost motýlů. A výhledy jsou odtud do široka. Ale jednu odezvu jsem přeci jen „nabral“ hned zkraje a bude se líčit. Techniku chytání jsem vypiloval po dnešek unikátní a políčení klaplo. Pak přišla místa bez odezvy – a za hřbet, tam už mnoho let nechodím. Na nohy je to dlouhé.
Strakapoudi prostřední sletují od Baby do mezí, kde v skrytu trní vyčkává ovoce starých stromů. Hned za kopcem postávám u místa, kde se mi onehdy chytil pár pěnic vlašských. Veliké překvapení, dovedou život skrývat. Nejspíš tu asi zas budou, ale ozval se z příšeří slavík. Metoda chytání působí opravdu profi – stopnutí přehrávaného zavolání, decentní práce se zahradnickými nůžkami na záklopu křoví, jen co by ruka s motyčkou mohla zem zčeřit. Vsunutí aktivní pastičky a poodstoupení dál. Pták o všem dávno už ví, vidí. Chce od okolí jenom dvě minuty klid.
Tolik hodin rutiny, že člověka nenapadne šance na změnu. Vše bývá od překlopení tolik stejné, automatické. A nyní? Že má slavík kroužek není mi divné, to má po zdejší krajině snad každý třetí. Pak ale výražba má cosi jinak a v další vteřině stanete králem. Je totiž nad slunce jasné, že kombinace typu a řady je od našeho muzea jiná, pak tedy i centrála musí být jiná.
V momentě jste oním hledačem, kterému prvně pod cívkou „zapískalo“ zlato. I Kubou rybářem, kterému na háček konečně sehnali největší z příšer. Jste hledačem slavíků, kde pořadové číslo 1601 na seznamech přivádí zásadní změnu. Vše neskutečné, smysl práce cítíte v poslední buňce těla.
Ornitologie je vážně parádním společníkem.
