Hledač mého zaměření nemusí za objektem hlavu zvedat příliš vysoko. Nepřihlásil jsem si žluvy, ale slavíky. Osvojil jsem si posílat oči podrostem a zkoušet něco najít.
Když jsem po začátku neuměl nacházet mnoho, pomohly sklopky. Tehdy jsem konečně objevil víc. Duch z přítmí byl přede mnou zničehonic v plné parádě. Přesně, v parádě. Jarním slavíkům se totiž na slunci peří lesklo v žíhání a tady jsem začal přicházet k nesrovnalostem z knížek, že u slavíka lidé znají nádherný zpěv. Prý však, kdyby jej spatřili, byli by zklamáni jeho obyčejností. Pro mne už obyčejný nebyl. A co teprve, když jsem takového nechal odletět. Peří v ocase zasvítilo a já věděl, že i tady máme ke králi dluh. A když jsem po čase mohl pozorovat, co s vějířem dovede o námluvách, překvapení se u mne už nekonalo. Tak šlo krok za krokem přepisování pohledu na objekt zájmu.
Téma, které nahlížíte v delším časovém výměru, neudrží taje pod závojem. A tak se i stalo, že koukání do podrostu vytáhlo možnost zalomit hlavu za slavíky pořádně nahoru. Poprvé tehdy v horách, v kuželu zářiče, zamířeného nízko pod mraky a nakonec i u nás v nížině. Tam už bez lampy, bez velkých nákladů, když začalo po noci svítat. Najednou jsem viděl slavíky letět. To v starých knížkách k dostání nebylo. Mohl jsem domýšlet, jak to mají o přesunech dolů k Africe.
Co bude dál? Může mne výzkum ještě překvapovat? Může, a cítím v kostech, že to má v plánu. Náhoda za náhodou se snaží slavíkům tajemství krást. Ohlédnu-li se nazpátek, cesta k úspěchům byla někdy až úsměvná.
A ještě k nadpisu několik slov – i pokřovní slavíci tedy dokáží křídla napřít a vzlétnout pro cesty! Investoval jsem stovky bdění do letních nocí, abych to mohl uvidět. Ve vzduchu, k dálkám vychystaní, jsou jiní, než třeba drozd. Docela jiní, než červenka. Jiní od kominíčka. Nejblíž se jeví velký rákosník, přesto že jeho let trochu „plave“ a postava zdá se delší. Někomu odlet slavíka může působit neohrabaně, že je pomalejší. U světla na horách tomu tak bylo, avšak třeba vidět, že ptáci slétali k hlasu a nešlo již o plný tah. Takový je vidět za jedinečných momentů na konci noci, kdy slavík namísto skrytí se nablízku, napřáhne k výšce a v cestě pokračuje. Tam si letové chování schopného dálkaře můžeme poopravit. Dívám se za každým, když odlétá, to mne při výkonu u kleští na čase neokrádá.
