Ještě je naděje, ještě sítě a tyče jsou pohromadě a dotýkají se. Ještě se těší.
Noc však k odchytu nebyla a neumím vůbec říct, co se stane. Slavičí tah v jistých fázích musí být cosi monstrózního, ale ono lze tušit tolik jiných věcí, které musí být divadlem na každý pád. Někdy se stane, že si snažením vykoledujeme přítomnost u fragmentu z dějství, spíše však stáváme vědění při okraji. Ale aby komentář nezněl tak ponuře, vězme, že pokrok se zmíněných aktivit týká jednoznačně. Jak neznalí jsme k slavíkům byli ještě v začátku tohoto století a přesto se nejedná o ztracený čas! Cesta, je prostě cesta. Berem k ní boty, co právě máme.
Vždycky jsem chtěl ze zadání pochopit víc, připravený dát tomu čas, co většina jiných prostě nemůže. A třeba skoro všechen. Umím se na sebe spolehnout, dávno mám poznáno, že trpělivost dovede podepřít v rozhodné chvíli. Je to podobné, jako když do potemnělé lampy vtočíte novou žárovku. A taky si myslím, že štěstí se občas chce připomenout. Že o mně ví, že dobře si všímá. Nevalím investici ani tak pro sebe, věřte mi, to by i na blogu mnohé viselo jinak. Dělám to pro vědu-poznání, pro stále tajemné slavíky a nejvíc asi pro moji i jejich společnou krajinu. Pro přírodu v ní. Proto i Slavičí háj. Tam ovšem maličko „své“ si z vývoje bere mazanost. Je mi v něm prostě báječně a to člověk dost hodně chce. Aby byl šťasten v mezích nejmožnějšího, aby jej chvíle naplňovaly – a někdy, aby zažíval ono trošku dost podivné napětí. Napětí, co se stane. Co z daného úkazu vyleze. Jak tohle „doprčič“ vlastně funguje?! Tolikrát jsem šel kolem (nejspíš i docela blízko) a klíč k tajemství někde přehlédl. Udělal chybu, z cesty se nechal svést špatným úsudkem. Ale já si tam přeci mohu jít stoupnout znovu! Už asi tuším, kde to bylo. Kde zmýlená mohla zaútočit a nad vývojem dalším se pak pošklebovat. Když se mi dívala za zády a mnula si ruce. Vás ale nakonec něco zastaví, nejde se prostě „tak nějak dobře“. Signály liché, chvílemi tušit je tahání za rameno. Je to jen zdání a bude zas líp, nebo jsi opravdu někde naletěl? Vrať se! A když to bude málo a nestačit, vrať se o díl cesty hloub!! Čas k tomu máš! Ještě ano. A vězte, vyplatilo se pokaždé. Učím se bádat, učím se přemýšlet natěsno k věci – a poslouchejte teď opravdu dobře – umím se vracet a v místě pochybném pod dohledem pokory zapátrat líp.
(Článek je věnován příteli stejného jména i příjmení, co sady původních odrůd pod parkem kdysi sázel. Pavle, buď zdráv.)
