Dalo se čekat. Z míst, kam ptáci plus mínus k obzoru směřují, kmitaly elektrické výboje. Kdesi za okrajem bousovské pánve tedy bylo divoce. Do toho ptáci obyčejně nevletí a postup zbrzdí v místech ještě pohodových. Hraji ze všech sil k horám. A podívejte na toho krásného cestovatele. V repertoáru si našel potřebné noty a tah přeťal. Ne, tato chytání nemají konkurence, jde o takovou menší neskutečnost.
Ráno je v okolí slyšet slavík hlubšího projevu – a sakra – už mi z příčné sítě představené vyskakuje a mizí. Jistě, i sítě mají své slabší momenty, zkusím jej ráno v dochytávce. A na kanále v první sklopkové kontrole na stolku poskakuje!
Pak ještě přiletěl jeden ze zdejších bramborníčků černohlavých, je pár hodin na vlastních nohách. Nedávno kolem nich ještě rodiče poskakovali.
Pak z louky přilétlo mračno úpolníků, všichni mladí, a půl mračna skončilo v síti. Nikdy jsem jich tolik neokroužkoval a počet už je nadějný pro výsledek. Třeba se z třicítky dozvíme s odstupem času víc. Je jeden jako druhý a oproti jinému vypouštění, vrabci jsou zvláštní tím, že vyfrčí do výšky a pak do dálky, dokud se neztratí. Jako kdyby snad ani nebydleli tady.
Musela to být zajímavá noc, protože znovu navázali v tahu i velcí rákosníci. Jde už ovšem převážně o staré jedince. Početně migrují zelené cvrčilky, je jich konečně opravdu dost a druh kroužkovat potřebujeme.
