Je to vrchol letního chytání nočních slavíků. A soudím, že nejen pro mne. Kdo natahuje a líčí, musí to znát. Slavík tmavý – uherský. V hodnotě safíru z Jizerské louky, kde dávno se těžit nesmí.
I tito slavíci o hnízdním čase u nás moc nejsou. Příliš je ohmatané nemáme. A jarní průtah? Kdy ptáci letí vyparádění, „barevní“? K sehnání po keřích nejsou.
Teď to lítá, teď se stěhují k Africe a ještě pár dnů budou. V Česku máme jasnou nevýhodu, Slovensko by bylo víc na trase. A přeci když zachytáme, zpravidla nachytáme. I kdyby jediný ve „směsi“ byl, vzešel svátek! Ten největší pak je, chytí-li se pták adultní, kde míry jsou kamenné, postava se zjevem též. Tak je znám od Prosny, od Warty a hlavně ze samého východu polské země, kde hustotou osídlení, po Čechách vrabce dostihují (přehnal jsem to opravdu jen nepatrně). Tam jsem je prohlížel v ruce, přichystané hnízdit, kdy před pár dny sbírali obživu ještě v Africkém rohu – předposlední či poslední zastávce k domovům. Teď jsou v tahu už zase do nitra černého kontinentu a já líčím Slavičí háj před nocí podle jejich představ. Chci nějakého držet! Chviličku, jenom na změření a pro ten dotek k snění. Abych se připojil, jestli mi rozumíte. Oni jsou jiní. Už když po něm lovím v rukávci u dna, kde jej slyším „ťapkat“, ani se nemusí ozvat a vím, že je to on. Je kulatější.
A tento (detail křídla, s nimž kroužkovatel pracuje) letí poprvé.
Teď přes nás letí a letošek vypadá na dobré jejich léto. Až nalistujeme listopad po kalendářích, to oni proletí okolo vulkánů Kilimandžára na cestě k cíli. Je to pro mne prostě fantastické, a i kdybych superlativ odrbal na kost, je to fantastické! A navečer, nebude-li pršet a nezmoknem, znovu můžu park prohledat v čtvrthodince soumraku lákáním ze sektoru hraní. Až „zhasnou“ a bude přelom noci do nového dne, zpěv půjde tentokrát nahoru a víc. Pár hodin přeběhne a bude kuropění. To budu zvědav, zda se do etapy některého podařilo zasáhnout a pozvat do vrbin, podobných jejich, výš našeho státu. Až jej po třech minutách budu pouštět z ruky okroužkovaného, bude mi nejlíp, jak si jen pro ten čas letního rána dovedu představit. Vždyť jsem se znovu přivřel k ptačímu dobrodružství. A v prosinci, někdy zkraje, si na ně vzpomenu s pořádnou silou. Budou postupně přistávat po sérii větších zastávek etapových, které dnes vědci zahrnují do obrazu zimování druhu. Budou na konci cesty, v citlivě načasované točně.
