Filmovou hláškou uvádím dočkání se jednoho pěkného momentu.
Krom slavíků slétá pod ránem z oblohy i pár druhů jiných pěvců, poměrně často pěnice vlašská. Vždycky šlo o tohoroční jedince až nyní se chytil sameček víceletý.
S krásně žlutým okem, ale hlavně – s ukázkově přerušeným pelicháním. V křídlech i na ocase.
Takovéto odchyty hodně člověka naučí, pokračovat mohu hláškou výrazně frekventovanou:“To je zajímavý“. Ano, zajímavostí nepřeberně.
Dochytávání za nočním zátahem je objev mladší než samo chytání s playbackem od půlnoci, ale výkonné. Dokáže vysbírat pod keři slavíky, jak jen to sklopky umí.
Dnes snad konečně po letech přemýšlení jsem kápnul na to, jak opsat stav končící noci ve chvíli, kdy se slavíci začnou sletovat. Je to v momentě, kdy obloha bledne, hvězdy se ztrácí a zůstávají dva tři velcí hráči na obloze. Jinak už nikdo. Do toho křičí kohouti, od Sobotky pospíchá vlak, sítě se v dotecích třesou.
Dnes to konečně opravdu už nevypadalo, že by se dostavil krutihlav – a přeci. Těsně před sbalením starý matador. Oproti tomu končí s průlety velcí rákosníci, i ti proužkovaní.
