Přichází deště a s nimi vysvobození. Nemusím do křoví chytat, nemusím poměřovat křídla, nemusím dělat početné zastávky po krajině. Sejdu dolů, zapálím výheň a s myšlenkou na výzkum mi bude příjemně. Hned ale, jak to půjde, zase vyrazím. Květen je báječnou příležitostí.
Ovšem, na deště pozor. Už jsem to mnohokrát říkal, přišly-li by o něco později a trvaly déle, budou-li mláďata v hnízdech, mohou prochladnout. Přišly však včas a krajina to vítá. Jak nádherné jsou kapky na mladých listech lípy! Stékají od řapíku ku ztěžklé špičce a zelená srdíčka tančí. Poskakují, když voda ukápne a pnutí na moment povolí. Neumím vší tou nádherou chodit slepý a nezajímat se. Miliardy situací přírodní divadlo nabízí a, i když nejsem ve věku dítěte, pořád se ptám. A sem už pověsím jenom otázku kardinální: „Jak je to všechno jen možné?!“ Odpověď naštěstí nedaleko – to život dokáže podobné kousky. Pokud jej při sobě máme, buďme blaženi..
