V kalendáři třináctka a sobota se ptá, jestli půjdu. Když jsem doteď chytal o každém dni aspoň chvíli, jasně, že půjdu. A odpoledne v chytání vyšlo. Když těsně před autem přeběhla kočka jak holínka, chtěl jsem se přes těžkou lokalitou otočit a jet jinam. Naštěstí nevěřím na podobné, to bych se většinu dní jen strachoval. Slavíka jsem v místě zkoušel už 2x, ani jednou se jej přelstít nepovedlo. Se zcela novým manévrem to za chvíli vyšlo, byl tam. Měl kroužek, stejně jako čtyři kolegové jiní. A čtyři jsem k tomu přikroužkoval. Na kočku jsem brzy zapomněl.
Voní šeříky a je dobré počkat, když se šeří. Pak jsou ony pralinky v krabičce čerstvě rozbalené. Krajina je teď zpola žlutá, pěkné i divné. Práší se od motyčky, ale potrava pod listím je. Načasované to mají slavíci spolehlivě. Aby si čtenář dokázal představit, co můžu všechno sledovat, čím se zaobírat ke kleštím navíc – třeba tady: sleduji první šat mladých slavíků a sleduji šaty víceleté. Teď! Teď se stav začne lámat. Mladí ptáci nosí letky o dva a půl měsíce déle, než staří – navíc, není nikdy v kvalitě adultů. Už občas přítomné „hladové pruhy“ to dokládají. V projekci letek sleduji okraje předchozím perem nezakryté – a tam, právě tam se řečené objeví. Jak se můžeme mnohde dočíst, slavíci přiletují na jaře s překvapivě zachovalým peřím, to platí. Nikdo ale nesleduje dál, co se sním zanedlouho bude dít. Zejména u samic. Pak tedy hledejme u ručních letek nyní chytaných ptáků okraje nezakryté a ověřujme vše na znacích hlavních. Věkové oddělení nám do sešitu spadne samo.
Jsou místa, kde jsem se obával, že slavík už letos nepřiletí. Zůstalo jediné, jinde se doplnili – a co víc? Přiletěli i kroužkovanci. Ano, i zkušení jedinci mohou domů dorazit pozdě. To všechno kroužky vypoví, máme-li otázky nachystané. Dívám se na tyto opozdilce a moc bych každému přál, aby se noci o půlce máje přeci jen nad nimi slitovaly a nějakou do páru pro ně našly. Jde-li člověk krajinou, slyší je zpívat. Dnes ale vím, jak strašně málo by to pro mne bylo. Chci vědět víc! Dovedu nedbat trnů a pro poznání pár košil na hřbetě klidně rozpárat. Zvykl jsem si.
