Chytám samozřejmě slavíky, ale stane se, že je v pastičce předběhne někdo jiný.
Nad Starou Studénkou bývá nádherný výhled k severu. Meze jsou po vrstevnicích kotveny starými ovocnany, dnes podrostlé zejména trnkou. Jaro tu bývá plné tažných pěvců. Z okraje rezervace celé odpoledne volá dudek, už se stačil vrátit. Strakapoudi prostřední jsou samá práce s bydlením. Slavíků je po Studénce letos zatím jen několik. Ještě přiletí.
Rehek zahradní u nás sice hnízdí pomístně, ale toto jsou ptáci v tahu. Tukem zakulacení, spěchající. Rád bych věděl i to, na jakém tahovém kilometru mu nasazuji kroužek mezi zimovištěm a hnízdištěm. Možná v polovičce. Tento se vrací prvně. Kdo chytá do sklopek, dřív nebo později se s ním potká.
Štěstí jsem si vybral po začátku, pak přišla místa, kde byli ptáci chytřejší. Až mne vyhnala tma. Slavík číslo čtyři však neúspěch předem vymazal, je dalším z „nočních ptáků“ a to se cení. Přesídlený od místa kroužkování přes celou oblast co sleduji. Je zvláštní prohlížet znaky v peří, které jsem zapisoval do sešitku loni v létě.
A vědět, že je dalším z borců, kteří to přes zimu zvládli.
