Hůře se získávají, ale pak stojí za to. Situace, kdy čtete ze slavičího kroužku v šedé patině. V ten moment máte časovou úsečku – chvíle okroužkování tehdy x chvíle odečtu teď. Od první takové zkušenosti v roce osmdesát čtyři zážitek chutná stejně a musím za tím jít. Jako karamel s drcenými oříšky v poháru se zmrzlinou, co jsme si dávali cestou ze studií v cukrárně na rohu.
Slavík si na kroužek dávno zvykl a přibral titěrnou sledovačku do života.
Kolik jich po světě leží z mého penálu, které nedoletěly. Když ale létají – jsou při životě, jde o pocity, které vyprávím. Tam vězí kousíček rozpoznaného tajemství života krále pěvců. Návraty a také přesídlení. Soudržnost páru, víceženství. Přičítání věku, šance na zástih kdekoli v zahraničí. Archív hlášení kontrolních odchytů mám už nabobtnalý. Co nebylo jasné předevčírem, dnes navždy škrtám a o políčko poskočím vpřed. Jsou KO běžnější, jiné nečekané, najdou se ale i hlášení unikátní. Účastno bývá štěstí. Zbytek však zůstává za úkol vytrvalosti, nadšení.
Slavíci přilétají a máj bez nich nebude ani letos. Je to moc dobře, protože zdejší krajina nemá na růžích ustláno a slavíci jí pomáhají probleskovat. Učím se tomu od nich a taky pomáhám.
Zažil jsem moc milou příhodu, co týče se lesních sasanek. Na mezi u rybníka pod starou jabloní rozkvetly před mnoha dny a pak se ochladilo. Počkaly. S pár lístky okvětí narezlými, jak po nich šlehl mráz, ale drží se dál! Ví velice dobře, kam jdou. Kdyby snad člověk podléhal slabším momentům, stačí se zajít podívat pod tu jabloň. Budou tam stát.
