Takto by to nešlo, prokvapit krásný čas slavičích návratů. Hnali bychom se za jedním, hned za druhým, další a další.. Zastavím čas na chviličku, pojďme ten včerejší výsledek prožít.
Překvapilo mne, že nejčasnější slavík neměl kroužek. I tady má ona pověstná mince dvě strany. Kdyby kroužek měl, na odvedený amatérismus bych hned napoprvé doplatil. Po prvním kontaktu se sítí, kdy jsem měl nastaveny hluboké kapsy, byl by pryč natrvalo. Už by za hlasem nešel. Zapisuji jev tedy jako výhodu. Nevýhodou je, že o něm nevíme mnoho, nemá-li kroužek z minula. Nevíme kale nic. Je nejméně tříletý, šikovný v orientaci ve směru od Afriky, je nebojácný až „ostrý“.
Vezměte – v létě odtud odněkud odletěl, musel být šikovný též po cestě k moři. Nad hladinou a v zastávce před pouští. Potom nad pískem, kde o život jde prakticky vždycky. Pak přišel Sahel. Veliká zastávka a pak možná přelet ještě o kus jinam. Za vodou. Čas běžel jemu jako nám. Když jsem si na ně vzpomněl, nejspíš už startovali. Zase to nebylo vůbec nic jednoduchého, ale dorazil. Snad se i divil, že v kraji je sám. To se za pár desítek hodin změní zcela jistě. Bude se muset přetahovat. A pak? Jestli hnízdiště udrží, takovou parcelu vezme každá! To už tam budu stát znovu a ve výhodě. Vznikne mi možnost po kroužku rozpoznat, co se v místě děje. To je můj pohled na význam kroužkování. Tady mám naději, že pochopím k jiným neviditelné. To je můj pohled na význam specializace. I proto se neonosila. Jako ty staré kleště na kroužky. Z fleku bych si mohl zakoupit mnohoprofilové, v červených návlečkách, aby nechladily. Nechci, patří k mým krokům ty obyčejné, co jsem pro první kroužek vybrousil z náčiní sklářů – figurkářů. Jednou jim spočítám, kolik slavíků označily. Kroužky se za jejich podpory zavírají úplně samy. Jemně a přesně. I ten ze včerejška. Chvíle, která už navždy změnila pohled na tamní kout. Přibyl na seznam rekordních a to já vždycky už budu mít před očima, takové nikam nezapadnou. Vedla tím místem hranice regionů, kamenné kvádry to v pozicích dosvědčují. Stály tam sady slivoní vedle na kopečku. Bránily erozi a taky průvanům. A kousíček proti proudu, jen malý, stával mlýn Šlejferna. Osada pod jménem ještě existuje, obilí už sem však nikdo nepřiváží. Torzo zdi schované ve větvích to ale pamatuje. Všechnu slávu, frekventovanou potřebnost. Ti lidé už nežijí, ale krajina, krajina ty časy hlídá v záblescích. Pro mne, pro každého. Zastavme se.
