Za pololetních nocí, kdy většina ptáků má všeho po krk, uslyšet možno slavičí zpěv. Ne všude mezi Humprechtem a řekou, a přeci uslyšet je. Zpěv osamělých, co ještě nenašli sílu víru zadusit. Vdovci, ustrašenci, přechodní invalidé, co kliku měli nakonec životní. Spíš pozdě v noci slyšet můžeme ty písně. Není v nich příliš touhy, jsou ve smutku.
Byl slavík ve starém lomu na písek, z žantovských polí. Po družce na vyvráceném hnízdě s vajíčky, po noci zbylo jen peří. Křovitá díra v zemi, proložená harampádím, křičela k obloze jako tlampač. Dokud pták želet vydržel – léto, než všechno upálilo. Pak někam odletěl a už jsem ho víckrát neviděl.
Jsou jiní mistři, co času mají na prahu léta pozpěvovat. Jde člověk nocí a těší ho ty zpěvníky. Krajina přes půlnoc doutnat nepřestala a ráno už stojí za dveřmi nedočkavé. V hlavě dál vězí vůně akátů a vše za její podpory jiné je, přislazené. Času mám a pátrám po odpovědi. Jak to, že tuto přeprostou krajinu slavík oblažuje? Až se rozední, do práce nepůjdu nikam! Vystoupám po Studénce opravdu vysoko, abych uviděl do daleka. Dokud nohy nezprkení, z trávy je nepozvednu. Jsem tu mezi svými a příběhy se hotoví přísahat. Kolikrát, než ptáci se nachytají, jsem tady přemýšlel, jak všechno to se slavíky okolo je. Byl rok devadesát a pak milénium. A předtím osmdesát šest. A pak šly další. Desátý, dvacátý..
Zase uzrají hrušky po šípkových stráních, nejsladší. Slunce je tady v oblasti nejblíž a zahřát umí. Mateřídouška se zase bude moct pominout, jak z drobných lístků brzy zavane. Schválně zas projdu koberci a plíce tomu balzámu poběží naproti.
V kotlině pod svahy se plahočí lidé. Vzdáleni na dalekohled. Pak vedle, kde povětřím orvaný koženáč, dutiny trním fáčuje si, zarachtala vlašská pěnice. Ví o mně dávno, jen já to nevěděl. Hnízdívá s ťuhýky pohromadě, nevadí si. Přes celý kotel dohlédnu k Semtinám. A když už chci pomalu jít, ozval se slavík i tady. Tenkrát bych ho ale neslyšel. Neznal jsem hlasy vedlejší, často polotiché. Nevěděl jsem o slavících nic. To už neplatí.
Pane Kverek, zdravíme Vás ze Suhrovic
Právě jsem s potěšením dočetla ve Zpravodaji
Šrámkovy Sobotky Véš článek
Ptačí návraty domů.
Ráno totiž posloucháme jejich koncert a jak píšete
se z opeřenců radujeme.
Je to odměna za to, že jsme se o ně přes zimu starali.
S díky a hodně zdraví a další hezké články
přejí Halbichovi
Zdravím vás též.
Děkuji za ohlas, děkuji za vztah k opeřencům a přeji spoustu zážitků.
Překvapuje mne, kde všude se čte zpravodaj ze Sobotky. Inu, když má věc úroveň, lidé si ji najdou.
Hezké dny
Pavel Kverek