Studánka v novém

Na svátek Martina se Žbelíček dočkal závěrečného umetení písku okolo roubení. Pro mne ta radost končí, jsem s prací v cíli. Nedivím se hudebním skladatelům, že podle zvuku dopadající vody sázeli noty do osnov. Studánka zpívá. Zpívá, a třpytí se.

Už jsme se z ní samozřejmě napili. Neupravená, v teplotě podzemní lesknoucí se voda, k posílení. Zadarmo pro všechny. Pro lidi, pro ptáky, pro zvířata i hmyz. V kaskádě se pro ně zablýsklo napajedlo.

Nabízím obrázky. Ať ony doloží, o co mi v námaze šlo. Mám rád zadání, kde tančí svoboda nad rozhodováním o detailech. V takových chvílích bych z práce nechodil domů.

Přál bych studánce vandaly dneškem ohleduplnější, přál bych jí vodu. Město má nově studánku při naučné stezce, za kterou se nemusí stydět. A Kotelská strouha už nikdy nezkalí pramen pod povrchem. Už k němu nedosáhne.

Olšina málem už opadala a nebude trvat dlouho, kdy sletí poslední list. Chladnější vítr bude u moci a jaro v nedohlednu. Přijde ale. Až stromy se při síle znovu odváží a pupeny slupky odhodí. K Podlesníku dorazí slavíci a všechno se rozběhne na čisté stránce znovu.