Nezletilci.
Přichází jejich čas, kdy vstupují do života velmi ostrou zkouškou, o které bez nočního chytání věděl bych sotva třetinu. Jen to, co se obecně píše, a jak to je u slavíků pomalu se vším. Ani tu třetinu nejspíš nedáme dohromady.
Před pár týdny se někde narodili. Rodičům v pokusu prvním, někteří v „druhém podání“, abych sem vnesl též hrstku sportovní terminologie. Na způsobu vstupu do života teď už nezáleží, příroda hledí na výsledek, pocity nechává nám.
Kolem je všude tma, je šestnáctého, pár prvních hodin..
Z kropenatých slavíků padá jemné peří, dorůstá kabát na cestu. Ono to začalo už jak vyskočili z hnízda, toto se ale ví. Neví a nevědělo se, jak může vypadat potulka před odletem. Kdy přejde v tah, a co se při tom děje. Odpověď by ani teď nebyla ještě úplná, proto ji nevyslovím. Ono ohromné slavičí tajemství ukrývá právě přítomná tma, ovšem věřte, už se rozednívá a další série poznávacích odjezdů začíná za kratičký čas. Zatím si alespoň uvědomme, že ptačí kroužky, pozavírané mladým slavíkům od narození do zmizení z krajiny, ty, které na jaře mnohde můžeme znovu číst, nejsou zázrakem. Se zázraky ať pracují básníci, tady jde o staletí pilovanou schopnost přežití a zachování druhu!
