Když to klapne

Žádné komentáře u textu s názvem Když to klapne

Slyšel jsem dnes hlas překlapované sklopky. Zvláštní hlas. Byl jsem zvyklý na síťovky, ty byly tiché. Nabraný vzduch hned prošel. Plátěnka se chová jako měch, mechanismus musí být přirychlený, aby odpor překonal – ovšem – už bych neměnil.

Stál jsem totiž hned za větví a čekal, co bude. A ono bylo. A bylo celkově, protože jsem tři pokusy podvečera proměnil v tři odečty. Ano, tak to tady se slavíky chodí, více odečítám, než nově kroužkuji. Tak to ale má ve výzkumu být, tady se téma pod pílí rozvypráví. Čísla kroužků napovídají, co si o dotyčných myslet. Všichni tři dnešní byli z noci loňska a záhadu mám skoro na lopatkách. A taky poznám, že slavík mne zná, a to i přesto, že jde o místa nová, dříve nechytaná.

Playback je skvělý v tom, že člověka naučí netušené. Pták soustředí pozornost jinam, vše je bezprostřední.

První byl tichý, a kdyby nebylo pod vrbami proluky, už bych byl šel. Uviděl jsem ho, co dělá, jak v labyrintu funguje. A pak už jen klapnutí toho vaku.

Druhý přehrávce nevěřil, spíše ji poznal z loňska odjinud. Vymyslel jsem pod liánami síť a mohlo se brzy odečítat.

Třetí se ozvat nechtěl, ale jak viděl že odcházím, neudržel se a vyprsknul smíchy. Trní doslova bez mezer, bez možností. Sklopku jsem nakonec přeci jen vsunul, byla marná. Slunce už zakoplo o Bezděz, naproti měsíc jak Krylův koláč s tvarohem, když jsem odplouval loukou pro síť. A zcela šíleně představil před trní u potoka, s jediným proschlým bezem. Mám rád pokusy tohoto typu, jsou až praštěné. Jiného ale nezbylo, kryji se větví a sleduji z ústraní hlasovou přetahovanou. Dálkový ovladač je tady jedinou šancí, že něco může se stát. Plaší mne šero, jak za náspem při Klenici krajinu ochutnává. A slavík letí! Soumrak byl šancí jedinou! Lehce, jen pátravě a kapsa na něj nemá. Odráží se zlehka a vrací na pódium. Zas bude dlouho pauza a hodinky podrážděně odešly napřed k autu. Vyletěl po chvíli, ale jen půlobloukem a všechno přečetl. Měsíc už obhlíží kotlinu, když z děje vyčítám šanci poslední. Slavík vyletěl mazaně po straně sítě, ale dostal se do bezu za potokem. Teď se to povede, bylo jasné. Bude chtít přes hlas letět do bezpečí trní a v letu určitě přidá. Tam už jde síti uvěřit, takhle ho chytí! Chytila.

Spěchám před úplnou tmou přečíst třetí kroužek v náladě k nepopsání. Tohle byl zátah, záplatou na předešlé neúspěchy. Pak jedu se staženými okénky a registruji, kde všude se zpívá, pro příště. (Hasiče do toho nepočítám).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.