Tak přeci se to stalo! Na Dobré Vodě jsem v podvečer ještě nalíčil, slavíci o budoucím už věděli asi taky, protože slavili jaksepatří, když první kapky podle předpovědi zaprášily na povrchu zaléčené divoké skládky. Tam, kde mne starý básník před lety poslal za slavíkem. Slavíky jsem tam našel, jeho už nepotkám. Připomínka se ale o neděli vydařila. Tady je skřivan na kameni, o němž jsem prve psal. Pan učitel se k němu připodobňoval.
Déšť přišel především v noci a nad ránem. Krajina je jak dítě, co konečně dostalo napít, nenaříká. Bude si muset slastnou chvíli však dobře pamatovat, budou letos vzácné. Voda je dobrá vždycky, nejen na průjezdu vsí.
Pod kloboučkem skončila slavičí samička. Přiskákala za hlasem dříve než on a vím, co to znamená. Během hnízdění se tak stává. Zpěvák chytit nešel, a přeci jsem bez odečtu jeho kroužku neodejel. Štěstí se ke mně totiž nakonec přiklonilo.
Pak chytám u města, kde kruhový objezd instalují. Do lokality zasáhli, ale ne tragicky, slavík se v místě udržel. A prvně v životě vidím takového zpívat od napnuté sítě. Sedí na poutku úplně vodorovně a zpívá. Jen foťák jsem zapomněl doma. To ale přesně tak bývá. Auta se vztekají před semaforem, slunce prohřívá krajinu a kdesi v podjizeří – docela v dáli – čerstvě se formuje déšť. Vnímám určité napětí, možná že všichni kolem už vědí, že přijde. Podle změn tlaku. Já to vím od předpovědců, od procent, která návrhu přidělili.
Pršelo ještě o časném ránu. I teď je za okny šero – a možná, že ještě shora přiteče. Chytáme vodu pro jezírko, kanalizaci nedáme ani kapku. Jezírko bylo už se silami na dně. Kdyby teď ledňáček přiletěl, zalomil by nad tím křídla. Nepřiletěl, asi tuší na dálku, jak bylo včera s tím deštěm, který okolí vytušilo. A venku už pinkají první kapky..
