Monitoring je dřina, já o příletový vhled ale stojím. Roky to nedělám jinak a každá další sezóna poctivě odchozená se hodí.
Ještě jsou lokality děravé, pozitivní vychází zhruba na deset pokusů. Divadlo to je však mocné, škola dovzdělávání nutná. Vstrčení hrstky tónů mezi větve nabízí pozornému řadu obrazů. U slavíků se můžeme dovědět, jak v prostředí žijí. Bez „oslovení“ se nedovíme nic, nebo málo. První jsou nesmělí, nerozezpívaní – vědí, že kolem dokola nic není, nepotřebují soutěžit. Místa jsou vzácně a jen malou chviličku přehledná, ptáky můžeme vidět. Slavík je pokaždé zalezlý v nějaké škarpě, kdyby na place bylo jediné křoví či hromada větví, je-li doma, bude tam.
Mám před sebou nejméně půl sta vizit, den se naštěstí usadil v chladivém slunečnu, vy už jste spočítali, že ke zvážení na pružince přišlo pět mistrů. Vpodstatě všichni objevení. První tři mě nikdy neviděli, naběhli rychle. Chytám na jedinou plátěnku s podporou.
Pokud je na hnízdišti slavík již kroužkovaný, pozná se. Tam bývají šance vyrovnané či mírně ve prospěch mistra. Velmi dobře si minulost pamatuje a potřeba techniku měnit dle situace.
Čtvrtý slavík mne poznal a dával to najevo. Dávno nezpíval, šaška mi dělat nebude. A přeci jsem ho přechytračil a kroužek po Africe přečetl.
Poslední byl za nádražím, na které lidi už nechodí. Alespoň byl klid. Věděl jsem rovněž, že se známe. Vyfotil jsem ho před šeříky, které za pár dnů rozkvetou – neuvěřitelné.
Slavíci s navrácenými kroužky mne baví. Někdy je výsledek odpracovanější, ale vždy stojí za to. Kdo by za práci nechtěl výplatu? Až všechny retrapy sečtu do knihy, protočí se oči ponejspíš i chytači samotnému. Mám ale rád poctivou práci a tak i hledání okolo slavíků nebude jinak.
Poznámka mimo:
Díval jsem se na rybářské závody, co vše se rybám v nabídce podstrojuje. Obávám se, kdybych – jak za starých časů – užmoulal z krajíce těsto, kapři by mne hnali od vody.