Nejdřív jsem zažil Slavičí háj poprvé letos před rozedněním. Bylo potřeba se s odchyty trefit do povětrnostní mezery směrem k poledni. Jak nesu věci dozadu k rybníčku, musel jsem se zastavit v zatím největším šoku parku. Zpívá modrák! To člověku naloží. Chytil jsem ho pastičkou, samici určitě má. Budeme se těšit na potomstvo.
Pak slyším třikrát hvízdnutí od cesty, když se rozednívalo a byl jsem doma. Během dvou nocí za příznivé konstelace od jihu z dalekých cest na hnízdiště naklouzali první slavíci. Park má dokonce kompletní pár. Na mistra jsem vytáhl nejlepší síť, co mám a vyplatilo se. Kroužek dostal v roce sedmnáct, kdy byl nejméně tříletý. Každý rok se potkáváme v ruce. Je to síla.
Zpravodajové hlásí výskyt i odjinud z oblasti, děkuji všem. Sám jsem jednoho okontroloval ještě o kousek dál stezkou číslo tři. Toho jsem od označení v roce dvacet v ruce neměl, ale cenu má nemenší. Byl jako jednoletý z nočních odchytů a tací mají přidanou hodnotu, i když se o nich neví odkud pocházejí.
Chytil se krutihlav – jarní pták – všehovšudy teprve druhý za výzkum.
Otestoval jsem nový prototyp „čekacích boxů“ pro kroužkovance, ptáci se vůbec neutřísní. Prostor dostala i nová plátěnka, tentokrát v barvě černé a opřela se do toho s chutí. Bylo to dnes takové docela vydařené.
