Stojím v bráně hřbitova, ladím okřídlené prastaré železo do proluky v kvádrech kamene, nevěřím málem, že zámek jde po sto letech opravit (neexistovala pro výrobky „kurvítka“) – víte, co je to za pocit? Kolik lidských konců ona tři veleřemeslná křídla zažila zblízka! To však nemá s filopatrií nic společného, s ptáky už ano. Chtěl jsem napsat, že do tújí stánku přiletěl první čížek a to už je poctivý signál podzimu. U nás v nížině zcela jistě. Pojďme ale za vlastností u slavíků, která v širokém bádání sehraje významnou roli – filopatrie.
Vybral jsem karty slavičích zástihů, které se k tématu vztahují a chodím kolem nich už docela dlouho. Ano, takto si vedu ve výzkumu já. Indicie přerovnávám a poměřuji křížem kráž, našlapuji kolem potichu. Soukromý archív by měl stačit, abych podstatné pochopil. Až nastrkám do hlavy hlášení tato, přijdou na řadu z knihy kontrol výsledky u mláďat za desítky let. A vím už nyní, že tam jsou věci, které jsem před nočním chytáním chápal nesmyslně, kdy chyby bych sázel, jak spousta druhových textů dosavadních. To by se čerstvě už stávat nemělo. Když člověk poskočí o úroveň výš, až smát by se někdy chtěl pohledům donedávným. A přesně jde pochopit, proč často zjednodušené verdikty chyby zakládaly. Jak nemám pro sebe docela pravidlem, na dílo nové si věřím. V šuplíku palec nahoru zvedají poznatky až provokativně jaté, postávající ovšem na odchytaném základu. K jednomu z posledních nakročila v století minulém už literatura „zakrušnohorská“, k finále a uvedení do praxe ovšem nikdy nedošlo. V tomto případě kráčí o znak mezidruhový. Daleko těžší je ovšem problematika rozlišování věku chytaných slavíků, zejména u slavíka uherského. Problém vybujel s možností potkávat tohoroční ptáky, což dříve nebývalo. Dnes noční chytání v průběhu srpna, kdy slavíci tmaví přistupují do noční scény českomoravska, nabízí studijní objekty v počtu až chvalitebném. A právě zde v kruté nahotě vyplouvá nesnadnost determinace některých individuí. Determinace zodpovědné. Ono jinak by mohlo být téměř snad lhostejno, ký stupeň stáří pro exemplář, odlétající kamsi do nitra Afriky vybereme, nikdo jej s měrou vysokou po nás nepřekontroluje. Zde ovšem najisto zasáhne pokaždé řemeslná čest a ta se odbýt nedá. I touha dorozkrýt prohnaná tajemství tématu živoucího.
