Pohledy, co dávno znám

Žádné komentáře u textu s názvem Pohledy, co dávno znám

Rákosiny nechtějí propustit opožděného rákosníka a strkají mu pod nos nejlepší co mají, vždyť krajině s loukou během pár klíčových chvil zůstali věrni jenom stehlíci. Obloha podzimní, jen vzduch se na moment zapomněl a hřeje.

Sezóna byla odpracovaná a tradičně velmi náročná. Ještě do háje se sítěmi přijdu, jednou či dvakrát za pěkného času v září. Pro finální uvidění. Když lidem z města vyjevím, že kroužků slavíkům vychystal jsem víc než půl tisíce, věřit tomu nejspíš nebudou. Krom průvodních zážitků, vytěžil jsem i balík biometrických dat. Má pro mne cenu to snažení a věřím neomylně – jednou to celé pochopím. Cesta je plná dobrodružství, nepříjemného vtlačování se do noční promoklé mikiny, vůní dozrálých trav i pohledů na jih. Kde dveře velkého odlétání jsou ještě nedovřeny. Však listí na síti výmluvně kreslí, že i o letošku se konci nevyhneme. Až po větvích nezbude žádné, dorazím s pilkou, abych chytací podmínky na za rok doupravil.

Byl ráno déšť a přišel chviličku před zlatými okamžiky. Stejně by nebyly, není tu kale nic. Byť sítí hned dvakrát prolezla cvrčilka, protože slavičí oka jsou na ni velká. Ne už tak na ptáka, který naletěl po ní, z druhého směru od vrb. Je za dnešek jediný a já to balím. Pěnice vlašská je pěknou tečkou za akcí.

Vím, jak vypadají chvíle, za kterých odchází slavičí čas. Stihnou se o prázdninách a ptáci v nich nakonec chybí docela. Nic asi v noci neletělo, i když byla s podivem bez deště. Nikde nic nešustí ani se neozývá. Sršni i v noci nad autem dobývají z hrušek cukr na zimu, polosplasklé jezírko pozvolna natéká zpět.

Velký večerní test sklopkami žádného slavíka nepotvrdil, ptačí park začíná působit dutě. A tak to už nadobro zůstane.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.