Nejhorší co může být, když člověk zatuhne v zažitém schématu a z pohodlnosti nic dál nevymýšlí. A nepodezírá. Mám známou, která, když se na to už nemůže dívat, zakročí, abych prý zbytek života neprobloumal. Náhoda se jmenuje, a dnes podle ní prý přišla řada na mne. Z jedné z hypotéz pak nezůstal kámen na kameni. Děkuji i tak.
Popíšu setkání i poučení a poutíkám do dílny na odpolední redukovanou směnu.
Ve výsledku jsem se na čihadlo vrátil dnes dvakrát, z původních tří slavíků z noci a rozbřesku jich je osm, z toho pět tmavých a jeden kříženec.
Bylo jí to samozřejmě málo a když už byla v ráži, zařídila ještě báječné snímky našeho parku z ptačí perspektivy. A abych nezapomněl – čtyři krutihlavy, hnědého bramborníčka a cvrčilku slavíkovou.
Poslední tmavý slavík se nechytil, z vrby se mu nechtělo za celé dopoledne. Jen se ozval za chyceným spolucestujícím. Mohl být výsledek v doporučeném stylu ještě skandálnější, mohlo jich být šest.
Keře vysázených kopcovitých vrb ukazují, co pro tmavé slavíky v životě znamenají. Proseděl jsem v nejbližším s otevřenými ústy výživnou hodinu dopolední. Ano, postavil jsem umělé prostředí slavíkům, aby mne vedlo a učilo. Snaží se o to ve spolupráci s náhodou vydatně.
Neskutečný čas končících prázdnin.
