Po přestávce zapříčiněné dodavatelem internetu se vnořme do série uplynulých dnů hrstkou cílených vět. Vyvěsím komentář k postávání u slavičího tahu.
Jak fascinující je vidět slavíky v zápřahu, když jim jde o hodně. Jak z noci slétají, jak chovají se kol zdroje zpěvu, jak silně již mnohým z nich imponuje prostředí parku, kam po okroužkování přednostně odbočují skrýt se a posnídat. Jak se učím všechno to nové znát, jak staví se logika k podnětům často až překvapivým. Jak vše je pomíjivé a za půl hodiny můžete hrcnout ke kafi. Usrkávat jej musíte ale obezřetně, sítě ještě chytnou liknavé mladé samičky. Dochytávání účet navyšuje právě o takové ptáky.
Za vším stojí, jak vlasy na hlavě z nejmoudřejších vrb, příležitost. Umět se k zadáním dostat, zorientovat a „udržet stopu“. Je nádherné být událostem na dotek. Některé z obratů okolo aktivity s kleštěmi mohou u „vzdálenějších“ čtenářů budit až úsměv. Třeba o tahovém neklidu, který tak snadno přeskočí. Citlivým a v konání usazeným se taková věc přihodit může. Stavím se před čerstvou noc jak čtenář detektivky. Nejjistější termíny okolo začátku srpna jsou zárukou, že mnohé se do rána určitě stane. A budu-li pilný i houževnatý k noci, zažiji toužebně nové. A podobně, jako kdysi po horách u sítí nasvícených, i dnes málem nechodím spát pro neodbytnou nedočkavost – uvidět, užít, uvědomit si. Je to podobné, jako když si jdete koupit auto. Nejen, že splníte sobě touhy, ale pak bonusem žijete samotné projíždění (pracování se sběrem dat). A snad ani netřeba, aby okolí investici obásňovalo, vám stačí radost z jízdy. Kdo jede – jste vy. Komu je pohodově – jste vy, a kdo si pro cestu předplatil benzín – jste rovněž vy. Každý předplácejme kde nás to láká a pychněme bez váhání rozměrem slova „můžu“. Dokud to skutečně jde.
Dodatek z noci na devátého …
Večerní bouřka – dost hrozná, k půlnoci jasno, ranní mlhy. Z noci chycený (letos první) starý slavík tmavý (úžasný zážitek).
Další už byl tohoroční a pak byli slavíci obecní. Všichni pochopitelně mladí. Opět bylo znát, že mlha chytání komplikuje. V srpnu už ovšem kotlina Klenice jinou tvář příliš neukáže.
