Byl nejvyšší čas

Předpověď jsem tentokrát už fakt hodil za hlavu, vůbec se za ní neotáčel a pojistil se k chytání v bouřce. Vše ale proběhlo v normě, bouřky byly část noci jenom na obzoru. Datum už opravdu optimální, čekal jsem, co přijde.

Jako bych kroky onoho přicházení slyšel, když jsem netradičně uspíšil první kontrolu. Do parku usedla noc velepěkná a zdvojená linie drží tradičně rákosníka velkého. Vedle u jezírka však skáče v kapsičce noční slavík! Je letošní a výsledek tento jsem vyhlížel opravdu dlouho. Píšu mladý čas od půlnoci a veselím se v autě. Dnes by se mnohé mohlo změnit, ta noc je opravdu dobrá. V zeleném koberečku svítí pod knutou měsíce starček přímětník. Rostou jich tu poslední roky spousty a s nimi jdou i motýli. Další kontroly jsou už takové tradiční, kdy ptáci v sítích nebývají, ovšem ještě se rozednívání pořádně ani nezačalo a už ho od sítí slyším. První lajna s dobrými oky je spolehlivá, tam spěchat netřeba. Jak se tyčky zachvějí, jde se najisto. Docházejí pytlíky, sítě z ostatních musí ven. Po rozednění se dostavil ještě opozdilec a radost dorazil.

Ještě ale předtím se u tyče nad jezírkem ukázal v pokřiku kohoutím první rákosník. Časný. Ještě na něj jdu, až pak otevřu úřad. Ani fotit nestihnu – a přeci po foťáku za chvíli sahám. Je tady chvíle radosti chytačů, protože lupa si kroužkem na noze drobného rákosníka při špatném světle neví moc rady. Je totiž nevelká, z jakési dětské hračky. Ražba je zvláštní a kroužek velice pohledný včetně opracování. Za chviličku to mám a jde spíše o to, že jižní zem vedu pod jinou centrálou. Tady stojí: ARANZA DI SAN SEBASTIAN a následný kód.

Jedná se o letitou samici rákosníka obecného se zarůstající nažinou. Může být klidně i místní, kdo ví. Beru jí míry předepsané a pouštím do třtiny.

Pak nosím ptáky rákosní už početně a pak se v nevelkém ochabu rozhodnu i síť nad svodnicí sesoukat. Je po posvícení.

Zdá se mi, že noční pohyby slavíků se stávají konečně realitou.