Toto období pro výzkum slavíků je nejbizarnější.
Do pošty chodí zprávy o výskytech, terénní výzkum odhaluje zapeklitosti. V první dekádě května totiž dotahují či protahují slavíci často nečitelní. Jsou to už vagóny s koncovou lucernou ptačího vlaku od Afriky. Často mladí – nerozhodní, meškající, bloudící, dostatečně nepřipravení k náročné fázi roku. Mezi nimi starší s problémy, staří oslabení, a ptáci, kterým v čase obsazování prostředí zaniklo a museli jednat, zmatkující. Ti všichni, vmíchaní do dávno nastartovaných hnízdišť, jsou v místech nežádoucí. I jiní kolem, postupující dál.
Takové objekty pro identifikaci v ruce jsou mnohdy obtížné, protichůdné znaky si škodolibě říkají o pozornost. K tomu dál lidé posílají nahrávky, co na tom bývají podobně. Čas je to svérázný, ale obohacující. Příroda pozorujícímu znovu ukazuje, jak „našprtat se jí“ není možné. A hlava nudou trpět nebude.
Pojďme za zajímavostí od kolegy, který (i) slavíky roky v příletech a osídlování zaznamenává. Pojďme za místem ptačího pobytu vskutku zajímavým – do lesa.
Zde další fotka (autor pozorování i dokumentace: R. Muláček)
Prostředí je atypické ale i tací zpěváci jsou. Na blogu byste v archívu takové pololesní zjevy též objevili. Pokud na toho slavíka nalíčíte a chytí-li se, bude dvouletý.
Poznámka: Text je vztažen k slavíku obecnému, slavíci tmaví teprve průtahem nastupují.
